Otrávení Navalného: Může být zlomem ve vztahu Ruska se Západem?

Cynický přístup

Zmíněné látky, které ovlivňují fungování nervového systému, se nacházejí v pesticidech, lécích a nervových jedech, upozorňuje profesor. Přiznává, že není toxikolog, ale považuje za vysoce nepravděpodobné, že by se do Navalného těla dostaly náhodou - spíše byly mu byly záměrně podány.

Německá kancléřka Angela Merkelová poskytla Navalnému policejní ochranu a vyzvala ruskou vládu a ruského prezidenta Vladimira Putina k zahájení plného a přesvědčivého vyšetřování Navalného případu, v čemž ji následovali další evropští politici i americká administrativa, připomíná politolog. Dodává, že incident zapadá do modelu podivných útoků - z nich některé byly smrtelné - proti osobám považovaným za odpůrce Kremlu.

Navíc, k události dochází v průběhu politické krize v Bělorusku a při množících se obviněních, že Moskva vede proti západním zemím podvratné aktivity, ať již v podobě údajného vypsání finanční odměny za zabité západní vojáky v Afghánistánu či pokusů o ovlivnění nadcházejících prezidentských voleb v USA, upozorňuje Gvosdev. Podotýká, že nedávno také došlo k incidentu mezi americkými a ruskými vojáky na severovýchodě Sýrie.

"Na jednu stranu může Navalného případ spolu s dalším vývojem značit konec jakýchkoliv posledních pokusů dosáhnout urovnání s Putinovou vládou," míní odborník. Za klíčové považuje to, zda kauza povede ke změně německého postoje k plynovodu Nordstream-2.

Až do minulého týdne Německo silně kritizovalo americké snahy dotlačit evropské firmy k zastavení angažmá v projektu, kterými se Washington snaží zabránit posílení ruské schopnosti obcházet při dodávkách plynu do Evropy Ukrajinu i jejich celkovému navýšení, vysvětluje profesor. Táže se, zda Navalného případ poskytne německému establishmentu záminku k odmítnutí plynovodu, aniž by to vypadalo, že se Berlín sklání před tlakem americké administrativy.

Naopak, především za situace, kdy se Navalnyj uzdraví a nebude mít větší trvalé následky, se volání po vyšetření jeho otravy a ctění principů prokázání viny na základě důkazů může stát omluvou pro pasivitu a hledání cest jak se vyhnout dalším protiruským sankcím, naznačuje Gvosdev. Pokládá otázku, zda vůbec k nějaké větší reakci dojde.

Politolog odkazuje na německého komentátora Jense Theraua, který očekává návrat do normálu a tvrdší postoj Německa vůči Rusku, ne-li další sankce nevidí jako pravděpodobný vývoj, stejně jako možnost, že Rusko pomůže Navalného kauzu osvětlit, což je sice cynické, ale charakteristické pro současnou dobu.

"Pro německou obchodní lobby jsou vztahy s Moskvou příliš důležité, aby byly obětovány na oltáři moralismu," píše expert. Domnívá se, že nejspíše nastane politický pat.

Čekání na Putinův odchod

Navalnyj na pokraji smrti, útoky na západní vojáky v Afghánistánu a ruské zásahy do amerických voleb znemožní jakémukoliv americkému politikovi mluvit o potřebě nových pokusů o spolupráci s Ruskem, soudí politolog. Dodává, že zároveň tyto záležitosti nepředstavují z pohledu Spojených států a jejich evropských partnerů existenční hrozbu, která by stála za riziko velkého rozkolu.   

Události letošního roku z dlouhodobého hlediska budou zřejmě značit, že Rusko zintenzivňuje velmocenské soupeření se Spojenými státy a že si Kreml uvědomuje, jakou Achillovu patu pro něj představuje domácí politika, tvrdí Gvosdev. Stejně tak se podle něj ukazuje, že Moskva je ochotná v tomto soupeření se Západem zvyšovat sázky.  

Věcí, která profesora na zprávách o odměně vypsané na vojáky v Afghánistánu vždy zarážela, je skutečnost, že záležitost zpochybňuje klíčový předpoklad americké politiky vůči Rusku, kterým je existence jistých společných zájmů, například boj proti islamistickým hnutím. Podle této myšlenky budou obě země v daných oblastech spolupracovat, přičemž Rusko potřebuje americkou součinnost natolik, že si Washington může celkem beztrestně dovolit postavit se zájmům Kremlu v jiných oblastech.

"Koneckonců, společný postoj proti Talibanu byl jedním ze základů úvodního americko-ruského partnerství ve dnech po 11. září," připomíná autor komentáře. Míní, že nyní jsme se ale ocitli v klasické slepé uličce a je jasné, že Spojené státy na prahu třetí dekády nebudou s Putinovou vládou spolupracovat a stále více určujícím principem americké politiky se stane čekání na pád ruského režimu nebo na jeho oslabení.

Naopak pro ruské strategické kruhy bude určující snaha demonstrovat, že Západ nemá na výběr a musí s Ruskem spolupracovat i za současné vlády, protože jinak zaplatí značnou cenu, uzavírá Gvosdev.