Poté, co přežila druhou světovou válku, žila Marija Nikolajevna rušný a spokojený život. Vychovala dvě děti, pracovala jako inženýrka v sovětském leteckém průmyslu a opečovávala krásnou zahradu u rodinného domu v ukrajinském Charkově.
Jak stárla a její manžel Vasilij Emelianovič zemřel, obzory se jí zúžily na byt ve druhém patře, výhled z okna na děti hrající si na houpačkách a návštěvy dcery, která bydlela nedaleko. Když se letos po ruské invazi vrátila do země válka a její dům zasáhly bomby, Marijin svět se zmenšil ještě více - na sklepení na druhém konci města, píše agentura Reuters.
Poslední čtyři měsíce žije dvaadevadesátiletá Marija v podzemí se svou dcerou, zetěm a rodinnou kočkou. Pohled na denní světlo se jí naskytne jen tehdy, když sedí ve dveřích na kraji schodiště, které vede na ulici. Oba jejich domy jsou nyní neobyvatelné, a tak rodina žije v provizoriu ve sklepě bytového domu jednoho známého.
Charkov - druhé největší ukrajinské město - odolal ruskému útoku, jenž v prvních dvou měsících invaze dosáhl až na jeho předměstí. A po období relativního klidu čelí v posledním měsíci téměř každodennímu ostřelování.
Marija má problémy s pohyblivostí a trpí postupnou ztrátou paměti a zmateností, která se po útoku na její dům ještě zhoršila. "Zapomněla, jak vypadá město. Je zmatená a neví, kam jít, co dělat, jak si lehnout, spát, skrýt se," popsala její osmapadesátiletá dcera Natalija. "Špatně slyší, takže musíme věci zapisovat. Bylo to velmi těžké - a stále je, ale našli jsme způsob, jak fungovat," dodala Natalija.
Její dům se nacházel v jedné z nejvíce bombardovaných částí Charkova a Natalija se proto domnívala, že matka bude ve větším bezpečí, když zůstane na svém předměstí. Domluvila se se sousedy, aby její matce nosili jídlo a kontrolovali ji. Jednou v noci však zavolal soused, že se vedle Marijina bytu ozvala exploze, která přerušila přívod elektřiny. Nataliji se podařilo matce dovolat. Ta se v slzách snažila v potemnělém bytě obléknout.
Natalijin manžel Fedor našel taxikáře, který byl ochoten projet obleženým městem a vyzvednout Mariji s pár věcmi, které se jim podařilo sebrat. "Taxikář ji vyzvedl, snesl dolů a velmi rychle projel městem, aby ji dopravil do bezpečí," líčila Natalija, která si nepřála uvést své příjmení. "Nemůže už bez nás žít, protože se to podepsalo na jejím zdraví," poznamenala o matce.
Marija přitom vojenský konflikt už zažila. Za druhé světové války, když byla ještě malá, byla její rodina za okupace Ukrajiny přinucena ubytovat německého důstojníka. Muž, za kterého se později provdala, v tomto konfliktu bojoval.
Marija a její manžel pocházeli ze stejné vesnice v Poltavské oblasti, ale potkali se po válce v Charkově, kde navštěvovali večerní školu, sdíleli lavici a zamilovali se do sebe. Maria poté pracovala jako inženýrka v charkovské státní továrně, která vyráběla letecké součástky. Manželům se narodil syn a dcera, koupili si byt se zahradou a motorku. "Těžké časy nechali za sebou," vzpomíná Natalija.
Dnes tráví Marija čas čtením časopisů s oslíma ušima a přerovnáváním manželových medailí - jedněch z mála věcí, které Fedor při jejím útěku z domova zachránil. Slouží jako talisman: fyzická připomínka toho, jaké místo její rodina zaujímá v historii. Patří mezi ně Řád vlastenecké války za manželovu účast v sovětských operacích proti Němcům a medaile za boj proti Japonsku na sklonku konfliktu.
Ve sklepě spí Marija na matraci položené na dřevěných paletách v provizorní "ložnici" vymezené třemi levnými dekami. Zachumlaná do bundy s tlustým límcem, která ji má chránit před podzemním chladem, žije pro hovory přes aplikaci WhatsApp se svou jednatřicetiletou vnučkou Mášou, která je v New Yorku. V jednom telefonátu se vnučky zeptala, jestli se tam také střílí. "Ne mami, je to tam dobré, je tam teplo a klid. (Máša) nás tam chce všechny přivést," vložila se do hovoru Natalija se smíchem. Načež se Marija rozzářila a políbila displej telefonu.
Pokud jde o budoucnost, rodina nemá odpovědi, jen otázky, vypráví dvaašedesátiletý Fedor. "Kdy tahle válka skončí? A na kom to závisí? Na politicích? Na nás? Na armádě? Protože v naší době je to nepřijatelné, je to barbarství. Aby moje tchyně a další staří lidé, kterým je 95 nebo 97 let, dožili svůj život v takových podmínkách. Čím dříve to skončí, tím lépe," dodal.
Související
Fico požaduje, aby EU zatlačila na Ukrajinu ohledně dodávek ropy
Teherán označil Ukrajinu za „legitimní válečný cíl“ pro íránské síly
Aktuálně se děje
včera
Norská princezna zápasí s vážnou nemocí. Čeká ji transplantace
včera
Babiš vyzval zbrojařské firmy k maximálnímu zabezpečení areálů
včera
Začne další dlouhá výluka. Tramvaje nebudou jezdit u Pražského hradu
včera
Pavel chce počkat na závěry vyšetřování podezřelého požáru v Pardubicích
včera
Trump neví, s kým z Íránu mluvit. Američanům se prý daří extrémně dobře
včera
Nový vzkaz mladého Chameneího. Otce označil za mučedníka
včera
Babiš svolává Bezpečnostní radu státu. Stupeň ohrožení terorismem se může zvýšit
včera
Zemřel legendární akční herec Chuck Norris
včera
Budeme si pamatovat, že jste zbabělci, vzkázal Trump členům NATO
včera
Podezřelý požár v Pardubicích. Mohlo jít o terorismus, poprvé se ozval Babiš
včera
Trump zvažuje, co udělá s íránským ostrovem Charg. Ropa tudy proudí do světa
včera
Policie vyšetřuje požár v Pardubicích. Hlásí se k němu skupina hájící zájmy Palestinců
včera
Dubnové počasí. Teploty budou stoupat, naznačuje předpověď
včera
Pavel přes výhrady podepsal rozpočet. Zodpovídat se bude Babišova vláda
včera
Metro opět staví ve všech stanicích linky B. Českomoravská hlásí otevřeno
včera
Dánové počítali s americkou invazí do Grónska. Vojáci měli jasné rozkazy
včera
Tragédie v Prostějově. Jeden člověk nepřežil fyzické napadení
včera
Netanjahu promluvil o útoku na íránské ropné pole. Jednali jsme sami, řekl
včera
Počasí bude o víkendu deštivé, pak se oteplí
19. března 2026 22:05
Jak se zbavit závislosti na Hormuzském průlivu? Netanjahu navrhuje vybudování potrubí přes Arabský poloostrov
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu ve svém projevu k národu i mezinárodnímu společenství zdůraznil, že probíhající válka s Íránem bude trvat tak dlouho, „dokud to bude nutné“. Ve spolupráci se Spojenými státy se Izrael podle jeho slov soustředí na tři klíčové cíle: úplnou likvidaci íránského jaderného programu, zničení arzenálu balistických raket dříve, než je Írán stihne ukrýt hluboko pod zem, kde by byly imunní vůči leteckým úderům, a vytvoření podmínek pro to, aby íránský lid mohl získat zpět svou svobodu.
Zdroj: Libor Novák