Hlavní téma amerických voleb? Odpor voličů k datovým centrům pro umělou inteligence

Příkladem takového sporu je podle CNN Coweta County v povodí řeky Chattahoochee, kde má vyrůst obří datové centrum známé jako Projekt Sail. Sedmdesátiletý penzionovaný řidič kamionu Quilliam Barber a jeho žena žijí v těsné blízkosti pozemku o rozloze osm set akrů, který byl pro tento účel vybrán. Manželé vyjadřují velké obavy z toho, jak moc tato megalomanská stavba navždy změní klidný a tichý ráz jejich dosavadního domova.

Projekt Sail představuje investici ve výši sedmnácti miliard dolarů a podle úředních záznamů si vyžádá zhruba devět set megawattů elektřiny a devět milionů galonů vody denně. Celý komplex má zahrnovat třináct budov o celkové rozloze přesahující 4,9 milionu čtverečních stop. Zástupci developera sice argumentují přínosem pro daňové příjmy kraje, avšak místní obyvatelé poukazují na dramatický zásah do krajiny.

Proti výstavbě se ostře staví také 83letý penzionovaný vědecký pracovník Ron Bockrath, který stál u zrodu místní občanské iniciativy Občané za venkovskou Cowetu. Bockrath a jeho sousedé strávili poslední měsíce organizováním protestů, podáváním žalob a shromažďováním podpisů pod petice. Snaha zastavit industrializaci tradičně venkovské oblasti přitom svedla dohromady lidi bez ohledu na jejich politickou příslušnost.

Napětí v regionu vyvrcholilo v dubnu, kdy krajští komisaři v těsném hlasování v poměru tři ku dvěma schválili změnu územního plánu z venkovské ochranné zóny na průmyslovou oblast. Toto rozhodnutí umožnilo realizaci projektů, jako je právě plánované centrum Prologis. Obyvatelé kritizovali fakt, že projednávání proběhlo velmi rychle a že místním lidem nebyl poskytnut dostatečný prostor pro vyjádření jejich nesouhlasu.

Opoziční skupiny na schválené změny zareagovaly podáním žalob u soudu a spuštěním rozsáhlé petiční akce. Využily přitom ústavního práva v Georgii, které umožňuje občanům žádat na základě podpisů deseti procent registrovaných voličů o přezkoumání sporných rozhodnutí. Kampaň zaznamenala obrovský ohlas a dobrovolníci nakonec shromáždili přes čtrnáct tisíc osm set podpisů.

Vyplněné petiční archy byly v polovině října oficiálně předloženy krajskému soudu k posouzení platnosti. Podle ústavních pravidel má nyní příslušný soudce šedesát dnů na ověření podpisů a případné vyhlášení místního referenda. Pro místní komunitu představuje tato petice zásadní nástroj, jak se pokusit zvrátit rozhodnutí úřadů a ochránit místní přírodu před masivní zástavbou.

Kromě obav ze ztráty domovů upozorňují aktivisté na vážné ekologické dopady spojené s obří spotřebou vody a energie. Obrovská chladicí zařízení v datových centrech totiž představují velkou zátěž pro místní vodní zdroje a přispívají ke zhoršování kvality vody v okolních okresech. Podle vědců a kritiků navíc nepřetržitý provoz těchto zařízení zvyšuje celkovou spotřebu elektřiny a urychluje globální oteplování.

Rozmach datových center má přímý dopad také na peněženky běžných občanů, kterým v důsledku energetické náročnosti těchto projektů rostou účty za elektřinu. Analýzy ukazují, že obyvatelé žijící v blízkosti datových center platí za energie o desítky procent více než v předchozích letech. Kritici proto namítají, že slibované daňové příjmy pro stát nijak nekompenzují finanční zátěž, kterou musí snášet místní domácnosti.

Tento technologický boom byl dosud silně podporován končícím republikánským guvernérem Brianem Kempem, jehož politika byla zaměřena na maximální podporu byznysu. Mnozí voliči však mají pocit, že vedení státu upřednostňuje zájmy velkých korporací a technologických gigantů před životní úrovní obyvatel. Otázka výstavby infrastruktury se tak stala významným tématem, které rezonuje napříč celou předvolební kampaní.

Odpor proti datovým centrům přitom překonává tradiční politické rozdělení mezi demokraty a republikány v jinak polarizované americké společnosti. Lidé zapojení do protestů neřeší stranickou příslušnost, protože vnímají ochranu životního prostředí a svých domovů jako nadstranickou záležitost. Společný boj proti industrializaci venkova ukazuje, že místní komunity jsou ochotny se semknout bez ohledu na širší politické neshody.

Pro lidi, jako je Quilliam Barber, představuje tento boj především otázku zachování vlastního domova a rodinných vzpomínek spojených s krajinou. Manželé sice připouštějí, že v krajním případě budou muset kvůli stavbě opustit místo, kde prožili velkou část svého života, avšak svou účastí na protestech chtějí dát najevo svůj nesouhlas. Budoucnost georgijského venkova tak nyní závisí na tom, zda se občanským iniciativám podaří ovlivnit další směřování regionu.