Jaký je skutečný stav? Írán navenek projevuje vzdor, uvnitř se ale hroutí

Írán se podle CNN nachází v ještě kritičtější situaci, neboť více než měsíc trvající bombardování zničilo tisíce strategických cílů a ochromilo vládní struktury. Ačkoliv Teherán navenek projevuje vzdor, jeho ekonomika se pod tlakem americké námořní blokády hroutí a zásoby prostředků pro vedení války se tenčí. Írán sice demonstroval svou schopnost destabilizovat region, ale zaplatil za to ztrátou bezpečnosti a naprostou izolací od svých sousedů.

Klíčovým bodem vyjednávání zůstává osud Hormuzského průlivu a jaderný program. Obě strany se v zásadě shodují na potřebě obnovit námořní provoz, přičemž spor se vede především o délku moratoria na obohacování uranu. Zatímco Írán požaduje pětiletou lhůtu, Spojené státy trvají na dvaceti letech, což dává prostor pro aritmetický kompromis v polovině těchto požadavků. Otázka již existujících zásob uranu by mohla být vyřešena jeho odvozem do Ruska nebo pod dohledem mezinárodních inspektorů.

Největší neznámou v celém procesu představuje postoj Izraele a osud hnutí Hizballáh v Libanonu. Je pravděpodobné, že tyto regionální konflikty budou vyčleněny do samostatných jednání, aby neblokovaly hlavní dohodu mezi Washingtonem a Teheránem. Pro obě velmoci je zásadní, aby výsledný dokument mohly doma vykreslit jako své vítězství. Írán musí mít pocit, že si zachoval suverenitu a odstrašující sílu, zatímco Trump potřebuje důkaz, že definitivně odstranil íránskou jadernou hrozbu.

Dlouhodobým následkem tohoto konfliktu však může být definitivní radikalizace íránského vedení. I když Trump získá dohodu omezující technické kapacity pro výrobu bomby, tvrdé jádro v Teheránu je po měsících útoků více než kdy jindy přesvědčeno, že jaderné zbraně jsou jedinou zárukou jejich přežití. Válka tak sice může skončit podpisem smlouvy, ale zároveň posílila hlasy těch, kteří volají po maximálním zbrojení jako jediné obraně proti budoucí agresi.