K Íránu míří armáda amerických válečných lodí, oznámil Trump

Trump uvedl, že vyslání flotily je preventivním krokem. Zároveň zopakoval svá dřívější varování adresovaná Teheránu: pokud režim nepřestane s popravami demonstrantů a násilím na vlastních občanech, budou následky pro íránské vedení zdrcující. Podle prezidentových slov jeho předchozí hrozby již vedly ke zrušení stovek plánovaných poprav, což označil za dobré znamení, nicméně dodal, že USA situaci nadále velmi pozorně sledují.

Trumpův přístup k Íránu ale prošel v posledních týdnech vývojem. Ačkoliv demonstrantům sliboval brzkou pomoc, od přímého vojenského úderu před čtrnácti dny ustoupil. Podle diplomatických zdrojů tehdy dospěl k závěru, že žádná z předložených vojenských variant nezaručovala pád režimu bez rizika nekontrolované eskalace. K určité zdrženlivosti jej navíc nabádali i spojenci z arabských států Perského zálivu.

Zatímco Trump mluví o vojenské síle, na povrch vyplouvají děsivá svědectví o událostech z počátku ledna 2026. Během dvanáctého dne celonárodních protestů íránské úřady zcela vypnuly internet a zablokovaly mezinárodní hovory. V této informační izolaci bezpečnostní složky rozpoutaly nejkrvavější zásah v moderních dějinách země.

Podle lidskoprávních organizací bylo během pouhých 48 hodin zabito přes 5 000 lidí. I samotný režim, který útoky připisuje „zahraničním agentům“, připustil přes 3 000 mrtvých. Svědci popisují střelbu z dronů, nasazení vrtulníků a nákladních aut s namontovanými kulomety přímo v obytných čtvrtích Teheránu. Přeživší hovoří o nemocnicích přetékajících raněnými a skladech u hřbitovů, kde byly černé pytle s těly obětí naskládány v několika vrstvách nad sebou.

Vyslaná „armáda“, která zahrnuje letadlovou loď USS Abraham Lincoln a několik torpédoborců, dává Trumpovi širokou škálu možností. Analytici se však shodují, že případný nový útok na Írán by se výrazně lišil od loňské operace Midnight Hammer, při které americké bombardéry B-2 zničily klíčová jaderná zařízení.

Pokud by se USA rozhodly zasáhnout na podporu demonstrantů, musely by se zaměřit na velitelská centra revolučních gard a milicí Basídž. Tyto cíle se však nacházejí v hustě obydlených oblastech. Jakýkoliv zásah, který by způsobil civilní oběti, by mohl být režimem zneužit jako propagandistické vítězství a mohl by obrátit íránskou veřejnost proti Washingtonu.

Jako méně riskantní variantu vojenští experti zmiňují cílené údery na ekonomické zdroje režimu, například na ropné terminály v Perském zálivu, nebo kybernetické útoky na vládní komunikační sítě. Cílem by bylo oslabit schopnost gard koordinovat represe a zároveň vyslat jasný signál íránskému vedení, aniž by došlo k přímé okupaci nebo rozsáhlým civilním ztrátám.