Kanada nemá vyhráno. Přidružené členství už bylo jednou nabídnuto jiné zemi, EU jej odmítla

Přestože ústava Evropské unie neumožňuje plnohodnotné členství zemím ležícím mimo evropský světadíl, obě strany projevily silný zájem o výrazné prohloubení vzájemných vztahů. Podle kanadského ministerského předsedy by úzká spolupráce měla zajistit společnou strategickou autonomii a posílit odolnost v klíčových oblastech. Návrh se zaměřuje na prohloubení kooperace v energetice, hospodářské bezpečnosti, vývoji technologií, umělé inteligenci i v obranném průmyslu.

Doposud spoléhají Evropská unie a Kanada na existující rozsáhlou obchodní dohodu známou pod zkratkou CETA. Současná geopolitická situace však staví obě strany do složité pozice mezi dvě globální supervelmoci, kterými jsou Spojené státy a Čína. Rostoucí tlak pociťují evropské i kanadské orgány také ze strany nadnárodních technologických gigantů. Podle Carneyho není cílem navrhovaného partnerství vytvoření třetí supervelmoci ani formování bloku namířeného proti jiným státům.

Kanadský premiér zdůraznil, že jeho země nesleduje dohadování obchodů s nulovým součtem, ale usiluje o spojenectví stejně smýšlejících národů. Společný postup podle něj představuje způsob, jak čelit izolacionismu a vytvořit nový model mnohostranného globálního vládnutí. Propojení sil má jednotlivým státům pomoci překonat mezery v jejich schopnostech a zajistit ochranu národní suverenity. Tento apel směřoval mimo jiné k evropské politické scéně, kde získávají na síle nacionalističtí politici.

Zatímco projev Marka Carneyho vyvolal v Evropském parlamentu vřelý ohlas a bouřlivý potlesk, reakce ze zámoří byla zcela odlišná. Americký prezident Donald Trump návrh na přidružené členství Kanady v Evropské unii ostrým způsobem odmítl. Předseda americké administrativy pohrozil uvalením velmi těžkých cel v případě, že by k naplnění této dohody skutečně došlo. Trump zároveň varoval, že by vznik takového spojenectví mohl považovat za nepřátelský akt vůči Spojeným státům.

Spojené státy americké tradičně představovaly pro Kanadu i Evropskou unii nejdůležitějšího obchodního partnera a bezpečnostního spojence. V současnosti se však Ottawa nachází v eskalujícím obchodním sporu s Bílým domem, který kanadští představitelé označují za obchodní válku. Kanada i Evropská unie se potýkají s dopady americké celní politiky, kterou vnímají jako zneužívání obchodních opatření. Mezi spojenci zároveň rostou obavy, zda se na americké bezpečnostní záruky lze v budoucnu plně spoléhat.

Nejistota ohledně předvídatelnosti americké politiky vede podle BBC k hledání těsnějších svazků s Evropskou unií i další vzdálené partnery. Zájem o posílení vztahů pod evropským deštníkem projevují také Japonsko a Jižní Korea. Samotná Evropská unie v nedávné době urychlila sjednávání obchodních dohod s Indií, Indonésií či právě Japonskem s cílem diverzifikovat své mezinárodní vazby. Kanada tak není jedinou zemí, která usiluje o vytvoření pevnějšího spojenectví s bruselskými institucemi.

Zavedení statusu přidruženého člena však naráží na řadu právních a politických překážek, kvůli kterým nemá vytvoření dohody žádné záruky. Jakýkoli nově vytvořený svazek by muselo schválit všech sedmadvacet členských států Evropské unie. V evropském právním řádu navíc neexistuje žádný precedenční rámec pro podobné členství, což by si vyžádalo dlouhá jednání. Mezi oběma stranami navíc zůstávají nevyřešené střety zájmů, které se týkají například cel na ocel.

Podobný návrh na udělení přidruženého členství Ukrajině, který na jaře předložilo Německo, byl ostatními členskými státy odmítnut. Některé evropské vlády, včetně francouzské, se obávají poskytování příliš výhodných podmínek nečlenským zemím. Podle nich by takový krok mohl povzbudit euroskeptické síly k požadavkům na opuštění evropského bloku. Evropská unie se však pod tlakem globálních okolností dostává do situace, kdy musí zvážit vyšší míru flexibility vůči partnerům stojícím po jejím boku.