KLDR na pokraji kolapsu. Jak se Kim Čong-un dokáže udržet u moci navzdory ekonomickým problémům?

Severní Korea čelila těžkým ekonomickým problémům už v 90. letech během takzvaného „Obtížného pochodu,“ kdy kolaps Sovětského svazu a přírodní katastrofy vedly k rozsáhlému hladomoru a úmrtí milionů lidí. Nedávné ekonomické potíže jsou s touto krizí často srovnávány. Podle svědectví severokorejských uprchlíků se současná situace blíží katastrofálním podmínkám 90. let.

Sankce OSN z roku 2017 a uzavření hranic během pandemie způsobily drastický pokles exportu i importu. Exporty klesly z 2,8 miliard dolarů v roce 2016 na pouhých 81 milionů dolarů v roce 2021, zatímco importy se propadly z 3,7 miliard dolarů na 673 milionů dolarů ve stejném období. Tento pokles zahraničního obchodu způsobil vážné narušení domácí produkce a ekonomických aktivit.

Chronický nedostatek potravin se stal jedním z hlavních problémů. Podle odhadů Severní Korea ročně potřebuje 5,5 milionu tun obilí, avšak v letech 2016–2022 byla průměrná produkce pouze 4,6 milionu tun, což znamená deficit přibližně 1 milion tun ročně. V roce 2024 ceny rýže dosáhly rekordních výšin, což dále zhoršilo životní podmínky obyvatel.

Režim se uchýlil k metodám, které odrážejí hluboce extraktivní povahu severokorejské ekonomiky. Občané musí přispívat do fondů jako Juseok a Revoluční fond, které financují státní aktivity. Občané jsou nuceni pracovat za minimální nebo žádnou mzdu. Tento trend se zesílil po roce 2017, kdy sankce snížily státní příjmy. Studenti, včetně těch na základních školách, byli například nuceni pracovat na rýžových polích bez nároku na odměnu. Přes mezinárodní sankce Severní Korea pokračuje v nasazování pracovníků do více než 40 zemí, kde vydělávají miliardy dolarů, z nichž většina končí v rukou režimu.

Režim také povoluje omezenou „tržní ekonomiku zdola,“ která nyní tvoří až 70 % všech ekonomických aktivit v zemi. Současně se opírá o nelegální příjmy z kyberkriminality, obchodu s drogami a zbraněmi. Podle zpráv o kyberkriminalitě získali severokorejští hackeři v letech 2016–2023 až 13,5 miliardy dolarů, což režimu poskytlo cenné devizové prostředky.

Pro udržení kontroly režim zintenzivnil násilí a represivní opatření. Vytvářením atmosféry vojenského ohrožení sjednocuje obyvatele proti „společnému nepříteli“ a ospravedlňuje své priority, jako je rozvoj jaderného programu. Systém odměn pro elity zároveň zajišťuje jejich loajalitu.

Přestože se režim Kim Čong-una zatím udržel, dlouhodobá stabilita Severní Koreje zůstává nejistá. Extraktivní ekonomický systém, který využívá zdroje pouze pro malou skupinu vládnoucí elity, brání skutečnému ekonomickému rozvoji. Jak uvádějí ekonomové Daron Acemoglu a James Robinson ve své knize „Proč národy selhávají,“ pouze inkluzivní ekonomický systém může přinést udržitelný růst a prosperitu.

Severní Korea se tedy může na mezinárodní scéně jevit jako hrozba, ale její ekonomická situace ukazuje, že režim přežívá na úkor vlastního obyvatelstva a času, který má k dispozici, rychle ubývá.