PŮVODNÍ ZPRÁVA | Trump tu nebude navždy, říká expertka. EU čelí tlaku obchodnímu tlaku USA a hledá cestu ven

Obchodní vztahy mezi Evropskou unií a Spojenými státy se ocitají v jednom z nejnapjatějších období posledních desetiletí. Hrozba uvalení cel na evropské produkty ze strany Washingtonu vyvolává obavy z nové obchodní války. Evropská odpověď zatím zůstává opatrná, o to více však sílí diskuse o potřebě strategické diverzifikace a zajištění větší ekonomické suverenity.

Evropská komise pod vedením eurokomisaře pro obchod Maroše Šefčoviče připravuje tzv. třetí odvetnou vlnu proti Trumpovým clům. Po vyčerpání možností na zboží se nyní chystá zasáhnout i sektor služeb či veřejných zakázek – tedy oblasti, kde mají Spojené státy výrazný přebytek.

Bílý dům pod vedením Trumpa totiž plánuje od srpna zvýšit cla na evropské výrobky až na 30 %. V Bruselu proto zvažují nasazení tzv. Anti‑Coercion Instrumentu (ACI) a nástroje pro veřejné zakázky (IPI), které by umožnily omezit přístup amerických firem ke službám v EU. Informovaly o tom také EuroZprávy.cz.

Situace však není jednoznačná. Zatímco Francie tlačí na rychlou a tvrdou reakci, Německo a další země raději preferují diplomatické řešení, aby předešly eskalaci a ochránily klíčové dodavatelské řetězce.

Aktivace nových mechanismů by navíc vyžadovala podporu kvalifikované většiny v Radě EU – tedy 15 států reprezentujících 65 % obyvatel. Evropský blok má na stole první balík cel v hodnotě 21 miliard eur, ale ten je dočasně pozastavený do srpna právě v naději na dohodu s USA. Pokud kompromis nepadne, Brusel je připraven zasáhnout, a to v rámci služeb, farmacie nebo digitálních sektorů.

Zatímco ve druhé polovině 20. století byly transatlantické vztahy spíše synonymem stability a spolupráce, dnešní realita je výrazně složitější. Od nástupu Trumpa do Bílého domu se evropsko-americký dialog čím dál častěji potýká s rozdílnými prioritami a s narůstajícími tlaky na obou stranách.

„Historicky byly vztahy mezi EU a USA založené na spolupráci a sdílených hodnotách volného trhu, i když občasné napětí není nic nového. Dnes ale vidíme hlubší rozdíly ve strategii: zatímco USA sází na dynamiku otevřeného trhu, EU se více orientuje na regulaci a přerozdělování. To se odráží i v ekonomických číslech – podíl USA na globálním HDP roste, zatímco ten evropský klesá,“ vysvětlila Shoup.

Americká ekonomika se díky vyšší flexibilitě a technologickému náskoku dostává do pozice silnějšího hráče. Bílý dům tuto výhodu neváhá uplatnit – někdy i bez ohledu na tradiční alianční ohledy. „V tomto kontextu má americká strana silnější vyjednávací pozici a je si toho dobře vědoma. Trumpova rétorika a snaha o tvrdší obchodní politiku představují novou výzvu, ale nejde o nic, co bychom v minulosti už neviděli v jiných podobách. Je důležité si uvědomit, že Spojené státy nejsou protivníkem – jejich přístup je jiný, ale ve svém jádru stále kompatibilní s evropským zájmem,“ doplnila.

Touha po nezávislosti versus realita vzájemné provázanosti

Myšlenka větší obchodní autonomie Evropy není nová – její kořeny sahají až k de Gaullově představě o strategicky samostatné Evropě. V aktuálním geopolitickém a hospodářském kontextu se však stále ukazuje, že realita je jiná. „Snahy o větší obchodní nezávislost na USA se v Evropě objevují už desítky let – připomeňme třeba de Gaullovu představu o emancipované Evropě. Z dnešního pohledu to ale není realistický scénář. Spojené státy jsou pro EU klíčovým partnerem – nejen z hlediska bezpečnosti, ale i inovací a odbytišť pro naše výrobky,“ zdůraznila Shoup.

Varovala rovněž před unáhlenými kroky, které by mohly mít dlouhodobé důsledky. „Evropa z amerického trhu dlouhodobě těží. Ano, Trumpova administrativa přichází s tvrdšími kroky, ale ta tu nebude navždy. Kvůli tomu měnit orientaci celé Evropy by bylo zbytečně dramatické. Vysoká cla nakonec poškozují obě strany – a právě to může v delším horizontu přispět ke změně postoje amerických voličů i politiků,“ upřesnila.

Nová partnerství jako pojistka

Rostoucí nejistota v transatlantických vztazích nutí evropské lídry obracet pozornost také na jiné části světa – především na demokratické a technologicky vyspělé země v Asii a Pacifiku. „Z hlediska dlouhodobého strategického partnerství jsou pro EU nejperspektivnější demokratické a technologicky vyspělé státy v Asii – konkrétně Japonsko, Jižní Korea a Tchaj-wan. S těmito zeměmi už dnes existuje významná hospodářská spolupráce, ale stále je zde prostor pro další prohlubování – například prostřednictvím dohod o volném obchodu, odstranění celních bariér nebo snížení administrativní zátěže,“ shrnula ekonomka.

Země jako Indie, Austrálie či členové obchodního bloku MERCOSUR nabízejí nejen nové trhy, ale i příležitosti pro hlubší strategické vazby. „Dlouhodobě nelze přehlížet ani Indii, která má obrovský lidský potenciál a rostoucí význam v oblasti inovací a technologického vývoje. Mnoho indských odborníků dnes místo tradičního odchodu do USA zvažuje uplatnění v Evropě, což představuje významnou příležitost pro evropské firmy i univerzity,“ upozornila Shoup. „Dalším partnerem, který sdílí hodnotově blízký rámec, je Austrálie – stabilní a otevřená ekonomika, se kterou nás spojuje nejen obchod, ale i kulturní a institucionální podobnost,“ dodala.

„V neposlední řadě je na místě zmínit státy Latinské Ameriky, zejména ty sdružené v rámci MERCOSUR. Zde má EU možnost posílit vývoz technologií a know-how, zatímco na oplátku může získat přístup k důležitým zemědělským komoditám a surovinám. U tohoto partnerství však bude klíčové najít vyváženost mezi ekonomickými zájmy a environmentálními či sociálními standardy,“ pokračovala.

Čína sleduje politické ambice

Na opačné straně obchodního spektra stojí Čína, jejíž role v globální ekonomice je předmětem rostoucí kritiky. „Čína je autoritářský režim, který otevřeně usiluje o mocenský vliv a často používá ekonomiku jako nástroj politického tlaku. Nejde o standardního obchodního partnera – její zapojení do globální ekonomiky není motivováno volným trhem, ale snahou získat strategickou převahu,“ varovala Shoup.

Zkušenosti evropských zemí s Pekingem často ukazují na asymetrii a politickou podmíněnost spolupráce. „Zkušenost z minulých let, včetně té české, ukazuje, že očekávání spojená se sbližováním s Pekingem se nenaplnila. Místo vzájemně výhodné spolupráce jsme často čelili jednostranným podmínkám a politickým tlakům,“ připomněla ekonomka.

Další ránu vzájemné důvěře zasadil čínský postoj k válce na Ukrajině. „Dalším vážným problémem je postoj Číny k rusko-ukrajinskému konfliktu. I když se formálně staví neutrálně, její ekonomická a technologická podpora Ruska hraje ve válce jasnou roli. V takové situaci není rozumné posilovat ekonomické vazby s režimem, který se netají nepřátelstvím vůči demokratickému světu,“ upřesnila Shoup.

„Evropa by se měla soustředit na partnery, kteří sdílejí její hodnoty a hrají podle stejných pravidel – nikoliv na mocnosti, které pravidla účelově ohýbají podle vlastních zájmů,“ podotkla.

Vnitřní fragmentace brzdí evropskou odpověď

Problémem evropské obchodní politiky nejsou jen vnější výzvy, ale i vnitřní rozpory uvnitř samotné EU. „EU má potenciál uzavírat strategické obchodní dohody, ale často naráží na vlastní vnitřní rozdíly. Některé členské státy se snaží prosazovat samostatnější přístup, zatímco jiné – například Polsko nebo Maďarsko – silně podporují spolupráci s USA a nejsou nakloněny budování jakékoliv protiváhy,“ uvedla ekonomka.

Bez jednotného postoje se Unie jen těžko prosazuje jako globální hráč s jasně definovanými prioritami. „V takovém prostředí se jednotná obchodní strategie vytváří obtížně. Spíš než o protiváhu vůči USA by mělo jít o posílení našich vlastních ekonomických vztahů se zeměmi, které sdílí naše hodnoty a vizi otevřené spolupráce – viz třeba státy v Asii, s nimiž může EU uzavírat nové dohody a prohlubovat vazby,“ podotkla.

Výzvy z jihu a nutnost strategické trpělivosti

Zejména v Africe a částech Asie EU čelí dalším komplikacím – často v podobě politické nestability, nízké transparentnosti nebo konkurence ze strany Číny. „Největší překážkou bývá politická nestabilita a nedostatek právního státu. V řadě afrických a některých asijských zemí je velmi obtížné navazovat dlouhodobé ekonomické vztahy, protože se často mění vlády, pravidla a celkové podmínky pro podnikání. Navíc zde EU čelí konkurenci Číny, která neklade důraz na demokratické principy nebo transparentnost a dokáže nabídnout velké investice bez reforem,“ shrnula Shoup.

„To je pro řadu zemí lákavější než evropský model, který je náročnější, ale dlouhodobě udržitelnější. Pokud chce EU v těchto regionech uspět, musí najít rovnováhu mezi svými hodnotami a realitou místních podmínek – a zároveň nabídnout atraktivní a věrohodnou alternativu ke spolupráci s autoritářskými mocnostmi,“ uzavřela.