Krok, který v historii nemá obdoby. Francie uznává palestinský stát

Palestinská vláda rozhodnutí přivítala, označujíc ho za "historický krok", zatímco izraelský premiér Benjamin Netanjahu označil tento krok za "odměnu terorismu". Podobně americký ministr zahraničí Marco Rubio označil rozhodnutí za „neuvážené“, tvrdící, že toto uznání ohrožuje šance na dosažení míru a posiluje propagandu Hamasu.

Macron naopak trvá na tom, že má a cítí povinnost ukázat světu, že mír je stále možný. Podle jeho slov je „urgentní prioritou dnešního dne“ ukončit válku a přinést pomoc lidem v Gaze, kde se podmínky zhoršují s každým dnem.

V téže době se však izraelský a americký vyjednavači rozhodli opustit jednání o příměří v Kataru, přičemž USA obvinily Hamas z nedostatečné "dobré víry". Hamas na toto obvinění reagoval překvapením a izraelský zdroj odmítl tvrzení, že by došlo k "kolapsu" jednání.

Podle analýzy CNN Macron jedním jediným prohlášením změnil vše, ale zároveň i nic. Jeho večerní oznámení na sociální síti X, že Francie v září uzná palestinský stát, první stát Rady bezpečnosti OSN a G7, který tak učiní, mnohé překvapilo.

I když bylo uznání Palestiny Francií očekáváno už několik měsíců – skutečně krátká válka mezi Izraelem a Íránem, která zdržela plánovaný summit o izraelsko-palestinském konfliktu, to přerušila – takto překvapivé bylo provedení tohoto kroku.

Toto překvapivé oznámení nám říká dvě věci. Za prvé, Emmanuel Macron cítí, že je čas jednat. Představitelé Francie, Velké Británie a Německa se mají v pátek setkat a diskutovat o nutnosti okamžitého řešení humanitární krize v Gaze.

Od května zemřelo více než tisíc Gazičanů, kteří hledali potravu, a další desítky podlehly samotnému hladomoru. Obrázky hladovějících obyvatel Gazy, včetně dětí, připomínají temné časy dvacátého století, vyvolávající v západním světě odpor – i když konkrétní opatření k řešení krize zatím chybí.

Macronovo rozhodnutí je odvážné – ačkoli následuje po několika evropských spojencích, jako jsou Irsko, Norsko a Španělsko – ale otevírá cestu pro větší mezinárodní mocnosti, aby se připojily.

„Měl jsem telefonáty s kolegy a jsem si jistý, že v září nebudeme jediní, kdo uznají Palestinu,“ řekl vysoce postavený francouzský představitel CNN.

Pozornost se nyní pravděpodobně obrátí na Velkou Británii a možná i Německo. U Spojených států, nejbližšího spojence Izraele, i bez Trumpovy prezidentské administrativy, to však vypadá nemožně.

Ale pro ty, kteří jsou na místě, bude mít francouzské rozhodnutí pravděpodobně malý dopad. Hamas přivítal tento krok jako „pozitivní krok“, pro izraelské lídry však byl tento krok naprosto nepřijatelný.

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu, dlouhodobý odpůrce palestinského státu, označil rozhodnutí za „odměnu za terorismus“. Někteří ministři vyjádřili názor, že toto uznání nyní opravňuje oficiální anexi Západního břehu, v žargonu izraelské krajní pravice známého jako Judee a Samaří.

Tento sentiment rychle převzaly i Spojené státy, které se stále více distancují od svých evropských spojenců ohledně války v Gaze. Americký ministr zahraničí Marco Rubio prohlásil, že USA „silně odmítají“ Macronův plán.

„Toto bezohledné rozhodnutí slouží pouze Hamasové propagandě a zpomaluje mír,“ napsal na X ve čtvrtek. „Je to facka obětem 7. října.“ I kdyby mezinárodní uznání nějakým způsobem vedlo k reálným změnám pro Gazu, termín v září přijde pro Palestince, kteří pod izraelskou blokádou hladu umírají, příliš pozdě.

Philippe Lazzarini, šéf UNRWA, hlavní agentury OSN pro palestinské uprchlíky, ve čtvrtek uvedl, že lidé v Gaze vypadají jako „chodící mrtvoly“, jak hladomor začíná svou neúprosnou vládu.

Všech 2,1 milionu obyvatel Gazy je nyní potravinově nejistých, a v úterý zdravotní úřady uvedly, že 900 000 dětí je hladových. Přes 70 000 dětí již vykazuje známky podvýživy.

Francouzské jednostranné oznámení naznačuje také nádech zoufalství ze strany Macrona. Je to muž, který se vždy spoléhá na silnou koalici na světové scéně – síla v počtu obvykle znamená úspěch.

Před měsícem to vypadalo, že Francie se chystá uznat Palestinu – v Rijádu se měl konat summit spolupořádaný se Saudskou Arábií od 17. do 20. června. Když však 13. června vypukl otevřený konflikt mezi Izraelem a Íránem, plán se rozpadl.

Očekávání expertů bylo, že Francie a Saudská Arábie budou schopny přitáhnout ostatní spojence k společnému uznání – silný signál pro Jeruzalém a Washington, že dvoustátní řešení a mír jsou stále klíčové.

Macron může mít stále své vítězství v září, pokud se k Francii připojí další spojenci, ale nebude to bez rizika diplomatického kapitálu a nutnosti přesvědčit více zdrženlivé partnery. „Cílem je vyvinout tlak na další země,“ řekl vysoce postavený francouzský představitel CNN. A Macronovo rozhodnutí má váhu.

Evropské státy byly dosud velmi zdrženlivé při formálním přijetí dvoustátního řešení a uznání palestinského státu. Úcta k západnímu spojenci Izraeli, odpor k islamistické vládě v Gaze a nespokojenost se Západním břehem a palestinskou autoritou vedly k tomu, že vyjádření proti izraelským osadám a útokům na Palestince nebylo provázeno konkrétními kroky.

V samotné Francii, která dlouhodobě drží sympatie vůči palestinskému požadavku na stát, nebude uznání Palestiny kontroverzním krokem. Po druhé světové válce, když Charles de Gaulle vedl Francii, silně podporoval palestinský národ po šestidenní válce v roce 1967, přičemž Paříž vytrvale jednala s Organizací pro osvobození Palestiny, i když teroristické útoky byly spáchány v její jméno na francouzské půdě.

V roce 2014 francouzský parlament vyzval vládu, aby uznala Palestinu, což podpořila i při neúspěšném hlasování na Valném shromáždění OSN o uznání palestinského státu do roku 2017. Francie dlouhodobě podporuje dvoustátní řešení mezi Izraelem a Palestinou na základě hranic z roku 1967, ačkoli zdroj z Elysejského paláce uvedl, že francouzské uznání neupřesní hranice.

Macron se pevně postavil za izraelskou odvetu za masakry 7. října, ale časem zesílil svou kritiku premiéra Netanjahua a izraelského vedení během války. Veřejně varoval před „importem“ konfliktu do Francie, která je domovem největší komunity Židů a Muslimů v Evropě.

Ale jak počet obětí v Gaze rostl, Francie zakázala vývoz zbraní do Izraele, organizovala humanitární pomoc a opakovaně vyzývala k příměří a přístupu pro humanitární pomoc a novináře.

Tím, že se Francie rozhodla uznat palestinský stát jako první mezi svými partnery, Elysejský palác jistě doufá v domino efekt uznání i na západní půdě. S pomocí stále nedostupnou pro obyčejné Gazičany je to možná poslední pokus, jak přinést nějakou úlevu.