Kolik demonstrantů skutečně zemřelo v Íránu? Lékaři hovoří o desítkách tisíc

Ahmadi vytvořil síť více než osmdesáti lékařů ve dvanácti provinciích, aby společně shromáždili data o počtu obětí, která oficiální statistiky zamlčují. Podle jejich odhadů může skutečný počet mrtvých přesahovat 30 000, což je desetinásobek toho, co přiznává íránská vláda. Lékaři se domnívají, že oficiálně registrovaná úmrtí představují méně než deset procent reálného stavu, protože rodiny se bojí zraněné registrovat v nemocnicích ze strachu před zatčením.

Zprávy z márnic a hřbitovů po celé zemi popisují chaos a cílené úsilí úřadů o rychlé a tajné pohřbívání těl. Svědci uvádějí, že k přepravě mrtvých jsou využívány běžné chladírenské vozy na maso nebo zmrzlinu, které se v konvojích pohybují k zadním vchodům nemocnic. V některých zařízeních byl nápor těl tak velký, že mrazicí kapacity přestaly stačit a plné nákladní vozy byly odváženy na neznámá místa, což vyvolává podezření z existence masových hrobů.

Na velkém hřbitově Behešt-e Sakíne u města Karadž viděli svědci stovky těl naložených na malých nákladních autech, která se běžně používají k převozu ovoce a zeleniny. Těla prý byla naskládána na sebe tak těsně, že je od sebe personál musel odtrhávat násilím. Pracovníci hřbitova vypověděli, že dostali příkaz k hromadnému pohřbívání neidentifikovaných obětí, mnozí z nich se však obávali odvety ze strany rodin, které své pohřešované příbuzné dříve či později začnou hledat.

Povaha zranění, která zdravotníci u mrtvých dokumentují, naznačuje systematické zabíjení, nikoliv náhodnou střelbu v davu. Objevují se případy, kdy byla do márnic převezena těla se střelnými ranami v hlavě, která měla stále připojené katetry nebo nitrožilní kanyly. To naznačuje, že tito lidé mohli být usmrceni výstřelem zblízka přímo během poskytování lékařské péče v nemocničním zařízení.

Lékaři v Teheránu hovoří o psychickém kolapsu a nepředstavitelném množství krve, které v posledních týdnech viděli. Brutalita zákroků podle nich nezná mezí jak v metodách, tak v celkovém měřítku. Situaci navíc komplikuje pokračující blokáda internetu, která znemožňuje přesné ověřování informací v reálném čase a přispívá k tomu, že se rodiny o osudu svých blízkých dozvídají s velkým zpoždím nebo vůbec.

Mezinárodní organizace pro lidská práva se snaží tato čísla ověřovat, ale narážejí na neprostupnost íránského systému. Zatímco organizace HRANA potvrzuje přes 6 000 mrtvých a tisíce dalších prověřuje, odhady lékařů z terénu jsou mnohem vyšší. Rozpor v číslech je dán především tím, že státní aparát využívá mechanismy k odstranění těl ze standardních forenzních cest a omezuje schopnost personálu oficiálně registrovat příčiny úmrtí.

Celý systém je podle zúčastněných lékařů navržen tak, aby nejen potlačil současné protesty, ale také vymazal paměť o tom, co se skutečně stalo. Masové hroby, zmizelá těla a manipulace s nemocničními záznamy mají zajistit, aby se pravda o rozsahu masakru nikdy nedostala na veřejnost v úplné podobě. Zdravotníci přesto pokračují v tajném sběru dat v naději, že jejich svědectví jednou poslouží jako důkaz o událostech, které oficiální místa popírají.