Merz vs von der Leyen: Souboj o nového lídra Evropy odstartoval

Ursula von der Leyen čelí největší výzvě svého vedení od chvíle, kdy se před šesti lety stala předsedkyní Evropské komise. A tentokrát nejde o odpor maďarského premiéra Viktora Orbána, ale o střet s jejím stranickým kolegou, který má nakročeno k tomu stát se novým německým kancléřem – Friedrichem Merzem.

Devětašedesátiletý lídr Křesťanskodemokratické unie (CDU), který je favoritem únorových voleb, dal jasně najevo, že hodlá zasahovat do evropských záležitostí mnohem intenzivněji než jeho předchůdce Olaf Scholz. Jeho ambice nabývají na ještě větší důležitosti poté, co americký prezident Donald Trump naznačil, že Evropa bude muset převzít větší podíl odpovědnosti za vojenskou a ekonomickou podporu Ukrajiny.

„EU nesmí přijít do Washingtonu jako trpaslík – protože pak s ní také bude takto zacházeno,“ prohlásil Merz na jednom z nedávných předvolebních shromáždění v Německu.

Zdánlivě by se mohlo zdát, že nástup Merze do úřadu bude pro von der Leyen vítanou zprávou. Získala by totiž silného konzervativního spojence, který má navíc hluboké zkušenosti s evropskou politikou – v letech 1989 až 1994 působil jako europoslanec. Někteří v Bruselu dokonce s nadsázkou říkají, že Merzovo vítězství bude znamenat, že EU budou řídit dva němečtí křesťanští demokraté.

Přesto se zdá, že von der Leyen, přezdívaná „královna Ursula“ kvůli svému autoritativnímu stylu vedení, se s Merzem o moc jen tak dělit nebude.

Von der Leyen si v Bruselu vybudovala pevné postavení poté, co jí Merkelová v roce 2019 pomohla získat post předsedkyně Evropské komise. Zatímco ona stoupala v hierarchii a zastávala post ministryně obrany, Merz byl odsunut na vedlejší kolej a odešel do soukromého sektoru jako korporátní právník.

Pod jejím vedením Evropská komise získala větší vliv na rozhodování o klíčových otázkách, jako byla pandemie covidu-19 nebo ruská invaze na Ukrajinu. Teď ale musí čelit silnému rivalovi, který chce oslabit moc Bruselu a posílit vliv národních vlád.

Na první pohled se může zdát, že mezi nimi nejsou zásadní ideologické rozdíly, ale realita může být jiná. Von der Leyen prosazuje ekologické reformy, rovnost pohlaví a otevřené hranice uvnitř EU, zatímco Merz zastává klasicky konzervativní postoje – volá po deregulaci, odmítá povinné kvóty pro ženy ve vládě a neváhá uzavírat německé hranice.

Lidé blízcí oběma politikům tvrdí, že dokážou své rozdíly překonat a najít společnou řeč, zejména v otázce posilování evropské konkurenceschopnosti. Oficiální mluvčí CDU zdůraznil, že si pravidelně telefonují a spolupracují. Úředník z Evropské komise blízký von der Leyen prohlásil: „Mají stejný cíl – posílit konkurenceschopnost Evropy a zjednodušit podnikání.“

Přesto je jejich vztah podle jiných zdrojů napjatý. Merz například na lednovém setkání evropských konzervativních lídrů v Berlíně prosadil svou vizi Evropy, čímž von der Leyen do značné míry zatlačil do pozadí.

„Hlavním rysem jejich vztahu je, že se může vyvinout ve skutečný souboj o vedení Evropy,“ tvrdí analytik Jan Techau z think-tanku Eurasia Group. „Von der Leyen jasně dává najevo, že chce dominovat bruselské scéně, zatímco Merz má ambici obnovit německé vedení v EU.“

Napětí mezi nimi pramení i z jejich odlišných kariérních drah. Když von der Leyen vstoupila v roce 2005 do vysoké politiky, Merz se z ní naopak stáhl a věnoval se advokacii. Jejich vztah byl od počátku ovlivněn rivalitou uvnitř CDU, kde Merz patřil ke skupině, která se snažila Merkelové zabránit v převzetí vedení strany.

Přestože se Merz nyní snaží prezentovat jako přirozený spojenec von der Leyen, realita je jiná. I jejich osobnostní rysy se rozcházejí – von der Leyen se drží uzavřeného okruhu poradců a příliš se nesocializuje, zatímco Merz je spíše společenský typ.

S blížícími se volbami v Německu se CDU snaží bagatelizovat možné konflikty mezi oběma politiky. Merz prosazuje posun k podpoře průmyslu na úkor klimatických cílů, což paradoxně odpovídá novějšímu směřování von der Leyen, která rovněž začala ustupovat od některých ekologických regulací.

Přesto mezi nimi zůstávají zásadní neshody, zejména v otázkách Číny, migrace a fiskální politiky. Von der Leyen je zastánkyní společného evropského zadlužování pro financování klíčových projektů, zatímco Merz to odmítá. Podobně se rozcházejí v postoji k Číně – zatímco von der Leyen prosazuje tvrdší přístup a zavádění cel na čínské elektromobily, Merz je proti.

Další potenciální spor se může týkat kontroly hranic. Von der Leyen podporuje volný pohyb v rámci Schengenu, zatímco Merz naznačuje, že dočasné uzavírání hranic by mělo být v některých případech zcela legitimní.

Jak se jejich soupeření vyvine, bude záležet na výsledku voleb v Německu i na politické dynamice v Bruselu. Jisté je však jedno – pokud se Merz stane kancléřem, evropská politika čeká období napjatého soupeření o moc.