Návrat desítek tisíc unesených dětí na Ukrajinu je prakticky nemožný. Rusko je drží jako rukojmí, tvrdí experti

Ruské úřady opakovaně odmítají výzvy k navrácení dětí. Jeden z ruských představitelů během nedávných příměří v Turecku obvinil Ukrajinu, že celou situaci se "ztracenými dětmi" jen inscenuje.

Deník The Guardian přinesl svědectví matky Natálie, jejíž dva synové byli po osvobození jejího rodného města Cherson zadržováni v dětském táboře v ruském letovisku Anapa. „Tento 21denní výlet byl zdarma a měli se vrátit. Ale udělala jsem obrovskou chybu, že jsem je pustila,“ vzpomíná. Když se Cherson dostal zpět pod ukrajinskou kontrolu, děti už byly na druhé straně fronty. Úřady jí oznámily, že děti bez její fyzické přítomnosti nevydají.

S pomocí ukrajinské organizace získala cestovní doklady a vydala se na strastiplnou šestidenní cestu do Ruska. Překročila několik kontrolních stanovišť a pod palbou se konečně v únoru 2023 znovu setkala se svými syny. „Ty emoce se nedají popsat. Mé děti jsou pro mě všechno,“ říká Natálie.

Podle výzkumného týmu z Yaleovy univerzity se jedná o největší únos dětí ve válečném konfliktu od druhé světové války, kdy nacistické Německo násilně germanizovalo polské děti. Dosud se podařilo vrátit jen asi 1 366 dětí, a to díky organizacím jako „Bring Kids Back“. Ostatní zůstávají buď v ruských táborech, dětských domovech, nebo byly dány do pěstounské péče a adopce v Rusku.

Výpovědi zachráněných dětí odhalují drsné praktiky v táborech: byly nuceny zpívat ruskou hymnu, kreslit ruskou vlajku a podstupovat vojenský výcvik. Mluvčí ukrajinské organizace Daria Kasjanovová uvedla, že některé děti byly zastrašovány, že pokud neposlechnou, jejich rodiče budou potrestáni. A pokud dítě skončí v ruském dětském domově, šance na jeho návrat domů je téměř nulová.

Podobná situace byla podle Kasjanovové i během ruské anexe Krymu v roce 2014. Tehdy pomáhala evakuovat více než 40 000 lidí, z toho 12 000 dětí. Některé z nich byly rovněž odvezeny do ruských vojenských táborů.

Ruský právní rámec byl v posledních měsících upraven tak, aby umožnil adopci ukrajinských dětí ruskými občany. To podle expertů otevírá dveře k jejich nenávratné „ztrátě“. Často jde o případy, kdy jeden z rodičů zůstane v okupovaném území a druhý je na svobodném. Pokud rodič na okupovaném území zemře nebo je zatčen, dítě je automaticky předáno do systému péče – a z něj už cesta zpět téměř neexistuje.

Yaleův výzkumník Nathaniel Raymond upozorňuje, že převýchova dětí jiné národnosti na členy jiné národní skupiny představuje válečný zločin. Právě kvůli tomu Mezinárodní trestní soud v Haagu vydal v březnu 2023 zatykač na ruského prezidenta Vladimira Putina a jeho dětskou zmocněnkyni Marii Lvovovou-Bělovou.

Ukrajinské úřady považují návrat unesených dětí za jednu z priorit při jakýchkoli mírových jednáních. „Jedná se o naše děti, naši budoucnost. Nemáme právo se jich vzdát,“ říká pracovnice humanitární organizace Helping to Leave, Ksenia.

Podle Raymonda byly děti nejprve unášeny s cílem „přeruskovat“ Ukrajinu. Když však invaze neprobíhala podle ruských plánů, stal se z unesených dětí nástroj vydírání a nátlaku při vyjednávání. Děti se tak z rukojmích propagandy staly doslova rukojmími války.