Největší rezervy zemního plynu na světě. Gigantické ložisko South Pars je světový unikát

South Pars není jen obyčejné ložisko; jde o součást největší rezervy zemního plynu na světě, která se nachází pod mořským dnem Perského zálivu. O toto obří pole se Írán dělí s Katarem, který svou část nazývá Severní kopule (North Dome). Celé ložisko obsahuje odhadem 1 800 bilionů krychlových stop využitelného plynu, což je množství, které by dokázalo pokrýt celosvětovou poptávku po dobu neuvěřitelných 13 let.

Pro samotný Írán je South Pars naprosto kritickým bodem domácí energetiky. Plyn z tohoto pole je hlavním zdrojem pro výrobu elektřiny a vytápění íránských domácností. Jakékoli narušení těžebních kapacit má okamžitý dopad na vnitřní stabilitu země, která již v minulosti trpěla rozsáhlými výpadky proudu. Útok na toto zařízení tedy míří přímo na srdce íránské infrastruktury.

Globální význam pole však spočívá především v jeho katarské části. Katar investoval miliardy dolarů do rozvoje své strany ložiska a stal se druhým největším dodavatelem zkapalněného zemního plynu (LNG) na světě, hned po Spojených státech. Již při dřívějších incidentech v červnu 2025 označili američtí představitelé tuto oblast za „vitální energetický zdroj pro USA, Evropu i celý svět“.

Íránská odplata za úder na South Pars byla blesková a ničivá. Teherán zasáhl katarské průmyslové město Ras Laffan, které slouží jako hlavní uzel pro zpracování veškerého plynu z ložiska North Dome. Státní společnost QatarEnergy potvrdila „rozsáhlé škody“. Jelikož zhruba pětina světových dodávek LNG pochází právě z Kataru a prochází přes Ras Laffan, jakékoli zpoždění obnovy provozu může drasticky zvýšit ceny plynu na světových burzách.

Analytici z přední konzultační společnosti Wood Mackenzie varují, že tyto útoky „zásadně mění globální výhled pro LNG“. Podle jejich čtvrteční zprávy je nyní vysoce pravděpodobné, že narušení celosvětových dodávek zemního plynu potrvá déle než dva měsíce. Tato nejistota vnáší nervozitu do průmyslových odvětví v Evropě i Asii, která jsou na dovozu zkapalněného plynu závislá.

Reakce arabských států na izraelský útok byla jednoznačně odsuzující. Spojené arabské emiráty označily operaci za „vážnou eskalaci“, která přímo ohrožuje nejen energetickou stabilitu, ale i regionální bezpečnost. Katar pak úder na South Pars nazval „nebezpečným a nezodpovědným krokem“, který zbytečně rozšiřuje bojiště do oblastí kritické civilní infrastruktury.

Konflikt se však nezastavil u hranic Kataru. Írán zaútočil také na dvě rafinérie v saúdskoarabském hlavním městě Rijádu. Saúdská Arábie v reakci na to prohlásila, že si vyhrazuje právo na vojenskou akci proti Teheránu. Saúdské ministerstvo obrany navíc ve čtvrtek oznámilo zachycení íránské rakety mířící na přístav Janbu, který se stal klíčovým záložním bodem pro saúdský export ropy po zablokování Hormuzského průlivu.

Americký prezident Donald Trump do situace vstoupil s hrozbou, že Spojené státy „masivně vyhodí do povětří“ celé pole South Pars, pokud Írán nepřestane útočit na katarská zařízení. Trump sice tvrdil, že USA o izraelském útoku nevěděly, nicméně zdroje CNN z Izraele naznačují, že úder byl s Washingtonem koordinován. Tato dvojkolejnost v informování vyvolává otázky o skutečné strategii Bílého domu.

Pro Trumpovu administrativu představuje současná situace politický problém, neboť válka s Íránem začíná citelně zasahovat peněženky běžných Američanů skrze rostoucí ceny benzínu a energií. Ekonomové upozorňují, že ačkoliv se USA snažily „držet víko na cenách ropy“ tím, že se vyhýbaly energetickým cílům, izraelský útok na South Pars ukazuje, že s prodlužující se válkou se veškeré dříve stanovené „červené linie“ začínají stírat.

Plynové pole South Pars, v Kataru známé jako North Dome, je největším ložiskem zemního plynu na světě a v současnosti se nachází v centru dramatické eskalace konfliktu na Blízkém východě. Toto gigantické pole, které odhadem činí 1 800 bilionů krychlových stop plynu, se rozkládá pod dnem Perského zálivu na ploše přibližně 9 700 čtverečních kilometrů, přičemž zhruba jedna třetina náleží Íránu a dvě třetiny Kataru.

Z hlediska těžby dosáhl íránský sektor South Pars těsně před vypuknutím současného konfliktu rekordních čísel. V únoru 2026 Írán oznámil, že denně vytěží 730 milionů metrů krychlových plynu. To představuje zhruba 75 % veškeré íránské spotřeby a zajišťuje chod drtivé většiny tamního průmyslu i domácností. Katar na své straně těží podobné objemy, ovšem s tím rozdílem, že naprostou většinu produkce zkapalňuje a vyváží do světa. Celkově tento jediný komplex dodává na trh přibližně 20 % světové produkce zkapalněného zemního plynu (LNG).

Provoz takto rozsáhlého komplexu vyžaduje obrovské množství lidské síly a specializovaných odborníků. Jen v íránské části South Pars a navazujícím průmyslovém pásmu Asaluyeh pracuje v běžném režimu přes 60 000 lidí. Jde o inženýry, techniky, potápěče obsluhující podmořská zařízení i tisíce dělníků v rafinériích. Nedávno íránské úřady spustily rozsáhlé náborové kampaně pro dalších 3 000 pracovníků, aby udržely stabilitu těžby v podmínkách klesajícího tlaku v ložisku. Na katarské straně jsou počty zaměstnanců obdobné, přičemž tamní provoz výrazně spoléhá na mezinárodní experty a technologické giganty jako TotalEnergies nebo ExxonMobil.

Infrastruktura pole je rozdělena do takzvaných fází, z nichž každá funguje jako samostatný těžební a zpracovatelský celek. Írán jich dosud spustil 24, přičemž každá fáze obvykle zahrnuje dvě námořní plošiny a desítky vrtů. Průměrná produktivita jednoho vrtu v tomto poli je extrémně vysoká – jeden vrt dokáže vyprodukovat až 2,8 milionu metrů krychlových plynu denně, což je téměř sedmdesátinásobek průměru běžných vrtů v jiných částech Íránu. Tato vysoká koncentrace výkonu do relativně malého počtu zařízení však zároveň znamená, že přesný zásah jediné klíčové plošiny může okamžitě vyřadit z provozu obrovské objemy energie.

Kromě samotného zemního plynu je pole South Pars i obřím zdrojem plynového kondenzátu, což je velmi lehká ropa, která se těží spolu s plynem. Denně se zde vytěží přes 700 000 barelů tohoto kondenzátu, který je kritickou surovinou pro výrobu benzínu a petrochemických produktů. Právě tato provázanost znamená, že útok na plynová pole South Pars neochromuje pouze dodávky plynu, ale v druhém sledu zastavuje i výrobu pohonných hmot v celém regionu. Celý komplex je tak technologickým kolosem, jehož bezpečný chod je přímo spojen s globální ekonomickou stabilitou.