Nejvyšší soud Spojených států zrušil Trumpova cla

Soudci dospěli k závěru, že zákon z roku 1977 o mezinárodních krizových ekonomických pravomocích (IEEPA), určený pro řešení národních mimořádných událostí, neposkytuje právní základ pro zavedení takto rozsáhlých cel. Podle rozsudku ústava svěřuje výhradní právo na stanovování daní a cel Kongresu, nikoliv exekutivě. Prezident se sice snažil cla obhájit jako regulační nástroj v rámci mimořádného stavu, ale tato argumentace u soudu neobstála.

Předseda Nejvyššího soudu John Roberts ve většinovém stanovisku uvedl, že prezident si nárokuje „mimořádnou moc jednostranně ukládat cla v neomezené výši, trvání a rozsahu“. Roberts zdůraznil, že pokud má prezident takovou moc vykonávat, musí k tomu identifikovat jasné zmocnění od Kongresu, které v tomto případě chybí. K Robertsovi se připojili dva další konzervativní soudci a tři liberální členové soudu.

Rozhodnutí se týká zejména takzvaných cel „Dne osvobození“, která administrativa zavedla v dubnu 2025. Tato opatření zasáhla téměř všechny obchodní partnery USA, přičemž sazby se u některých zemí vyšplhaly až na 50 %, a v případě Číny dokonce na 145 %. Trumpova administrativa argumentovala, že tato cla jsou nezbytná k revitalizaci amerického průmyslu a snížení obchodního deficitu, který prezident označuje za důsledek „vykořisťování“ Ameriky cizími státy.

Verdikt přichází v době, kdy americká ekonomika čelí zpomalení růstu a dozvukům vládního shutdownu. Ekonomové dlouhodobě varovali, že Trumpova celní politika hrozí dalším zvyšováním cen pro americké spotřebitele, kteří se již několik let potýkají s vysokou inflací. Wall Street na zprávu o zrušení cel reagovala okamžitým růstem hlavních akciových indexů, což odráží úlevu trhů z odstranění obchodních bariér.

Právní bitva o cla rozdělila i konzervativní křídlo soudu. Zatímco Roberts, Gorsuch a Barrettová hlasovali proti prezidentovi, soudci Kavanaugh, Alito a Thomas zůstali v opozici. Justice Sonia Sotomayorová během slyšení otevřeně zpochybnila tvrzení vládních právníků, že cla nejsou daněmi. „Chcete říct, že cla nejsou daně, ale přesně tím jsou,“ prohlásila během listopadových argumentů.

Jednou z největších nejasností, které rozsudek zanechal, je osud již vybraných peněz. Od zavedení cel vybrala americká celní a hraniční správa (CBP) od více než 300 000 dovozců přes 134 miliard dolarů. Soud sice cla zrušil, ale nevydal přímý příkaz k vrácení těchto prostředků. Očekává se, že o refundace budou muset firmy bojovat v komplikovaných sporech u soudů nižších stupňů, což podle právních expertů způsobí v administrativě značný chaos.

Prezident Trump na rozhodnutí reagoval s nesouhlasem a prohlásil, že verdikt je rozdílem mezi „prosperitou a bankrotem“ národa. Navzdory prohře však cla v USA zcela nemizí. Rozhodnutí se vztahuje pouze na ta, která byla uvalena skrze zákon IEEPA. Cla zavedená pod jinými tituly, například z důvodu národní bezpečnosti v sektorech oceli a hliníku, zůstávají prozatím v platnosti.

Mezinárodní partneři zprávu přivítali s opatrným optimismem. Britská vláda uvedla, že pracuje na analýze dopadů a očekává pokračování „privilegovaných obchodních vztahů“ s USA. Evropská unie, která dříve zvažovala odvetná cla v hodnotě miliard eur, nyní bedlivě sleduje, zda Trumpova administrativa nepokusí cla znovu zavést pomocí jiných právních kliček s omezenějším dosahem.

Budoucnost americké obchodní strategie je nyní v bodě obratu. Pokud bude chtít Trump ve své agresivní celní politice pokračovat, bude muset buď získat přímý souhlas Kongresu, nebo se spolehnout na pomalejší a specificky zaměřená vyšetřování jednotlivých odvětví. Páteční verdikt každopádně jasně ukázal, že i prezident s tak silným mandátem musí v americkém systému brzd a protivah narazit na ústavní limity své moci.