Opevňuje jaderná pracoviště, schovává podzemní komplexy. Írán se horlivě připravuje na válku s USA

Úterní nepřímé rozhovory mezi íránskými a americkými vyjednavači v Ženevě trvaly tři a půl hodiny, ale nepřinesly žádný jasný průlom. Íránský ministr zahraničí Abbás Arákčí sice uvedl, že se obě strany shodly na souboru „hlavních zásad“, americký viceprezident JD Vance však kontroval tím, že Íránci neuznali „červené linie“ stanovené prezidentem Donaldem Trumpem. Diplomacie tak zatím zaostává za vojenskou realitou v terénu.

Podle informací z Bílého domu by americká armáda mohla být připravena k případnému útoku již během nadcházejícího víkendu. Spojené státy v posledních dnech výrazně posílily své letecké i námořní síly v regionu. Írán na tuto hrozbu reaguje nejen opravami klíčových raketových základen, ale také snahou o maximální utajení a ochranu svého jaderného programu před možnými nálety.

Analýza satelitních snímků ukazuje, že Teherán dokázal velmi rychle obnovit poškozená vojenská zařízení. Například na základně Imáma Alího v Chorramábádu, která byla dříve terčem útoku, již stojí několik nově postavených struktur. Tato základna je přitom kriticky důležitá pro odpalování balistických raket ze sil, což tvoří páteř íránské strategie odstrašení.

Rozsáhlé opravy proběhly také na letecké základně Tabríz na severozápadě země a na základně Hamadán na západě. Snímky potvrzují, že Íránci opravili krátery po bombách na ranvejích a zprovoznili úkryty pro letadla. Podle expertů se Íránu podařilo obnovit i výrobu raketových motorů na tuhá paliva v Šáhrúdu, přičemž tamní produkce může být paradoxně vyšší než před vypuknutím loňského konfliktu.

Paralelně s obnovou zbrojního arzenálu Írán horečně opevňuje svá jaderná pracoviště. Satelitní snímky z února 2026 odhalují, že v podzemním komplexu u hory Pickaxe poblíž Natanzu dochází k dalšímu zpevňování vstupů do tunelů pomocí čerstvého betonu. Cílem je vytvořit štít, který by dokázal odolat i těm nejmodernějším americkým pumám určeným k ničení bunkrů.

Podobná situace panuje v jaderném zařízení Taleghan 2 v komplexu Parčín. Podle odborníků z Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost (ISIS) zde Írán dokončil betonový sarkofág, který nyní zasypává vrstvami zeminy. David Albright z ISIS varoval, že se toto místo brzy stane zcela nerozpoznatelným bunkrem, což výrazně ztíží jeho případnou eliminaci ze vzduchu.

Vojenské přípravy doprovázejí i hluboké změny v íránské státní správě. Teherán posílil roli Nejvyšší rady národní bezpečnosti a vytvořil novou Radu obrany, která má řídit zemi v době války. Do čela této rady byl jmenován veterán revolučních gard Alí Šamchání. Tento krok analytici interpretují jako přípravu na situaci, kdy by se cílem amerického útoku mohlo stát samotné nejvyšší vedení země.

Režim se zároveň snaží eliminovat jakýkoli vnitřní odpor. Obavy z toho, že by válka mohla vyvolat pokus o změnu režimu, vedly k brutálnímu potlačení domácích protestů a zatýkání opozičních aktivistů. Paranoidní atmosféra v Teheránu se projevuje i tím, že jsou obviňováni a zadržováni i lidé z blízkého okolí prezidenta Pezeškijána.

Na moři pak Írán demonstruje svou sílu prostřednictvím námořních cvičení v Perském zálivu. Revoluční gardy během nich nakrátko uzavřely strategický Hormuzský průliv, kterým proudí pětina světové produkce ropy. Tímto gestem se Teherán snaží Washingtonu i jeho spojencům vzkázat, že případný konflikt bude mít pro globální ekonomiku a energetický trh drtivé následky.

Podle politologů je íránská taktika jasná: přesvědčit Spojené státy, že cena za válku bude příliš vysoká. Zatímco USA budují svou „armádu“ na moři i ve vzduchu, Írán dává najevo, že tentokrát nebude jen pasivně přihlížet, ale je připraven na dlouhodobý a nákladný střet, který pocítí celý svět.