Noční můra Putina? Blížící se volby budou zatěžkávací zkouškou Kremlu

Podle analytika Paula Gobleho se uvnitř ruské elity již nyní projevuje napětí, neboť místní představitelé čelí přímým následkům podle toho, jak efektivně dokážou naplnit politické cíle moskevského vedení, píše Kyiv Post.

Putin se sice snaží prezentovat volební proces jako mandát k pokračování své dosavadní politiky, samotné hlasování však může mít opačný účinek. Rostoucí počet obyvatel totiž začíná hlouběji přemýšlet o tom, kam by mělo směřování státu ubírat.

Analytik očekává, že po odeznění oslav volebního vítězství se opět naplno rozhoří debaty o postupném úpadku podpory Kremlu i samotného prezidenta. Goble popisuje současný Putinův systém jako hybridní režim, který vychází z ruských carských a sovětských tradic a zároveň obsahuje fašistické prvky.

Hlavním cílem ruského lídra zůstává zvrácení rozpadu Sovětského svazu a obnovení bipolarity ve světové politice. Tento přístup vychází z předchozích zkušeností, kdy agrese proti Gruzii nebo anexe Krymu nepřinesly pro Moskvu dostatečně přísné mezinárodní následky. Ruský prezident se tak utvrdil v přesvědčení, že vojenská síla a zastrašování fungují bez větších překážek.

Odpor na Ukrajině však původní kalkulace Kremlu zásadním způsobem narušil, neboť Ruská federace nedosáhla očekávaného rychlého úspěchu. Reakcí Vladimira Putina na tento nezdar bylo další stupňování vojenského tlaku a zpřísnění domácích represí proti vlastnímu obyvatelstvu.

Podle analýzy však tato politická a vojenská trajektorie není z dlouhodobého hlediska udržitelná. Pokud budou boje pokračovat, Ruská federace bude muset neustále nahrazovat narůstající ztráty na bojišti a snášet těžké ekonomické i lidské dopady. Mír by však pro stávající vedení představoval rovněž obrovskou výzvu, protože obyvatelé by očekávali změnu směřování a zlepšení životních podmínek.

Zatímco Moskva by příměří uvítala, její podmínky pro ukončení konfliktu zůstávají pro ukrajinskou stranu zcela nepřijatelné. Ruský prezident požaduje úpravu hranic, podřízení Ukrajiny moskevskému vlivu a úplné přerušení jejích vazeb na Severoatlantickou alianci i Evropskou unii.

Součástí ruských požadavků je také výrazné zmenšení ukrajinské armády a podřízení její výzbroje schválení ze strany Kremlu. Analytik zdůrazňuje, že ukrajinská společnost ani její vedení na takové podmínky nepřistoupí a budou v odporu pokračovat. Případná kapitulace jakékoliv vlády v Kyjevě by navíc vedla k masivnímu lidovému povstání a dlouhodobým partyzánským bojům.

Historie ukazuje, že po druhé světové válce stotisíce Ukrajinců dlouho bojovaly proti navracejícím se sovětským jednotkám. Podobný scénář trvalého lidového odporu by ruské vojáky čekal i v případě formálního podepsání ústupků ze strany Ukrajiny.

Konec válečného stavu tak podle Gobleho nenastane, dokud nedojde k sesazení Vladimira Putina nebo k zásadní změně ruské politiky, která by akceptovala ukrajinské požadavky. Přestože výsledek nebude znamenat obsazení Moskvy ukrajinskými silami jako při porážce nacistického Německa v roce 1945, Ruská federace se nevyhne hlubokému zúčtování.

Dopady současného konfliktu na ruskou společnost lze přirovnat k následkům sovětské války v Afghánistánu, přičemž současné ztráty na Ukrajině jsou již nyní mnohonásobně vyšší. I když se státní propaganda pokusí konečný výsledek prezentovat jako úspěch, válka představuje pro Putina obrovskou geopolitickou porážku.

Většina ruských občanů si podle analytika dříve či později uvědomí, že rozhodnutí prezidenta poškodilo jejich vlastní zemi více než kohokoliv jiného. Ruská federace se tak bude muset po dlouhou dobu vyrovnávat s těžkými ekonomickými, společenskými i mezinárodními důsledky této agrese.