Očekávaný vítěz voleb: Kdo je Vladimir Vladimirovič Putin a jak se dostal k moci?

Málokdo například ví, že Vladimir měl mít staršího bratra Viktora – ten ale zahynul při obléhání Leningradu nacistickými silami. O to překvapivější je nejen fakt, s jakou vervou se Vladimir vrhl do týrání sousední země, ale také vyslání ruských jednotek na Blízký východ v roce 2015. Nebo invaze do Gruzie z roku 2008.

Putinova kariéra totiž nezačala v politice, ač se ke komunistické straně připojil. Jeho vzdělání v právech a schopnosti mu ale umožnily zcela jinou kariéru – ve Výboru státní bezpečnosti, obecně lépe známém pod zkratkou KGB. Zde nastoupil v roce 1975, když mu bylo 23 let. Archivy KGB se o něm vyjadřují velmi pochvalně; od roku 1975 měl být členem Komsomolu neboli Svazu mladých komunistů KGB a „neustále zlepšoval svou ideologickou a politickou úroveň a neustále zdokonaloval své odborné dovednosti“.

V KGB působil ve druhém hlavním ředitelství – to mělo na starosti kontrarozvědku. Přesto ale nešlo o nijak zásadní roli. Eventuálně se Putin dostal i do prvního ředitelství, které vedlo operace na Západě. Zabýval se sledováním cizinců pro případný nábor do KGB. Jeho další kroky tak směřovaly do východoněmeckých Drážďan. Zde měl především shromažďovat zprávy a udržovat styky s rozvědkou Stasi.

V Německu zůstal až do pádu Berlínské zdi. Po návratu do Ruska byl zařazen do aktivní zálohy a postupem času začal pracovat pro petrohradského starostu. Jak uvádí server Moscow Times, právě zde začal jeho vzestup k moci. V Petrohradu působil pod svým dobrým známým, starostou Anatolijem Sobčakem. Tehdy se také postavil do čela strany Náš Domov – Rusko, mezi lety 1995-1997 dokonce stál v čele petrohradské pobočky.

Po Sobčakově prohře z roku 1996 se Putin přesunul do Moskvy a byl jmenován zástupcem vedoucího odboru správy prezidentského majetku. Fakticky byl zodpovědný za zahraniční majetek Ruské federace a organizoval převod bývalého majetku SSSR na Rusko. Roku 1997 ho tehdejší prezident Boris Jelcin jmenoval zástupcem náčelníka prezidentského štábu. Jen o rok později ho Jelcin jmenoval ředitelem rozvědky – Federální bezpečnostní služby (FSB).

Po krátké době premiérování mu Jelcin přenechal místo prezidenta Ruské federace. Stal se jím 31. prosince 1999 a byl to dočasný post, v následujících volbách roku 2000 ho ale Rusové na pozici prezidenta potvrdili. A jako prezident si vůbec nevedl špatně; dařilo se mu narovnat ekonomickou situaci v Rusku, nechal spravit důchodový systém a poradil si i s rozpočtovými deficity.

Mezi tím vším ale stihl vytvořit svůj kroužek oblíbených oligarchů. Rusové spokojení s ekonomickým i politickým vývojem země mu postupně věnovali autoritářskou legitimitu. Začaly se vyskytovat záhadné smrti odpůrců režimu či řada uvěznění; mezi oběti můžeme počítat například novinářku Annu Politkavskou, bývalého rozvědčíka Alexandra Litviněnka či opozičního politika Borise Němcova. Úplně nejnovější mrtvolou z řad opozičních politiků je Alexej Navalnyj, který zemřel v únoru letošního roku v „nápravné kolonii“.

Nyní má Putin za sebou už bezmála čtvrtstoletí coby šéf Kremlu a hodlá si tuto pozici obhájit. V cestě mu stojí pouze slabí protikandidáti, ani jeden z nich navíc není opoziční, a ani jeden z nich se nezdá jako relevantní náhrada současného prezidenta, kterou by si za ideálního stavu zřejmě sám vybral.

EuroZprávy.cz o průběhu voleb prezidenta Ruské federace budou informovat po celý víkend. Nezávislí pozorovatelé a odborníci hodnotí volby jako nesvobodné a bez politické konkurence. Putin může podle průzkumů ve volbách získat až 82 procent hlasů. V takovém případě by to byl jeho nejlepší výsledek v prezidentských volbách a bude možné jej tlumočit jako projev důvěry vůči vládní moci.