Politico: Spojené státy tlačí na NATO, aby jim pomohlo zničit Mezinárodní trestní soud

Nátlak na spojence je součástí širší strategie administrativy prezidenta Donalda Trumpa zaměřené proti mezinárodním institucím. Washington již dříve zahájil kroky k odstoupení od Pařížské klimatické dohody a ukončil své působení ve Světové zdravotnické organizaci i Radě OSN pro lidská práva. Americká strana vyvíjí rovněž tlak na nadnárodní společnosti, aby bojkotovaly vesmírný summit v Paříži, a rozpoutala řadu obchodních válek. Podle amerických představitelů totiž tyto globální orgány omezením americké autonomie překračují své pravomoci.

Kromě ústní výzvy předala americká mise delegacím NATO oficiální dokument požadující okamžité kroky k odstoupení od mezinárodního tribunálu. V tomto materiálu Washington deklaruje svůj záměr systematicky zlikvidovat schopnosti soudu a vyzývá ke spravedlivému posouzení údajné hrozby, kterou mezinárodní orgán představuje pro jednotlivé státy. Dokument rovněž apeluje na alianční partnery, aby veřejně odsoudili překračování pravomocí soudu a okamžitě zastavili jakoukoli jeho materiální podporu. Cílem této iniciativy je podle textu definitivně ukončit fungování této instituce.

I když Severoatlantická aliance jako celostátní subjekt není signatářem Římského statutu, téměř všichni její členové k tomuto dokumentu přistoupili. Jedinými výjimkami v rámci aliance jsou Turecko a samotné Spojené státy. Kampaň proti soudu formálně zahájil americký ministr zahraničí Marco Rubio během letošního léta. Rubio v červenci prohlásil, že mezinárodní soud a jeho příznivci vedou proti USA válku prostřednictvím zákonů a dohod. Připomněl také, že pokud se tribunál pokusí připravit zemi o suverenitu, pocítí plnou sílu amerického odhodlání.

Mezinárodní trestní soud byl založen v roce 2002 s cílem stíhat osoby odpovědné za nejzávažnější zločiny proti lidskosti, genocidu a válečné zločiny. Vztahy mezi Washingtonem a tribunálem se vyostřily již v roce 2020, kdy soud zahájil vyšetřování možných válečných zločinů amerických vojáků v Afghánistánu. Přestože byla tato kauza později odsunuta mezi nižší priority, v současnosti soud čelí výzvám k prošetření amerických útoků na lodě spojené s pašováním drog v Karibiku. Obavy ze stíhání vlastních představitelů tak zůstávají hlavním motivem amerického postupu.

Snaha o oslabení Mezinárodního trestního soudu přichází v poměrně napjatém období pro samotnou Severoatlantickou alianci. Vztahy mezi spojenci utrpěly poté, co mnohé evropské státy odmítly účast na americké vojenské kampani v Íránu. K dalším třenicím přispěly i dřívější americké hrozby týkající se možné anexe Grónska, které patří pod samosprávu dánského království. Přestože se lídrům aliance podařilo tyto rozpory na červencovém summitu v Ankaře urovnat, americký požadavek ohledně opuštění soudu vyvolal nové napětí.

Postup americké delegace vyvolal na schůzce v Bruselu nesouhlasné reakce některých evropských partnerů. Diplomatičtí zástupci Francie a Nizozemska na výzvu reagovali přímou obranou Mezinárodního trestního soudu a naznačili svůj nesouhlas s americkým plánem. Francouzská delegace následně potvrdila svou neotřesitelnou podporu tribunálu, zatímco nizozemská strana odkazuje na prohlášení ministra zahraničí Toma Berendsena. Ten zdůraznil, že jeho země stálý soudní orgán plně podporuje.

Spojené státy vedou o této problematice rovněž dvoustranná jednání s jednotlivými evropskými zeměmi. Americké ministerstvo zahraničí varovalo před zpřísněným dohledem nad státy, které odmítnou zavrhnout autoritu tribunálu a zároveň spoléhají na americkou pomoc. V rámci stupňujícího se tlaku zavedl Washington sankce proti předním představitelům soudu, včetně jeho prezidentky Tomoko Akaneové. Mluvčí Mezinárodního trestního soudu v reakci uvedl, že instituce zůstává odhodlaná a bude dál vykonávat svůj mandát nezávisle a v souladu s právními normami.

Nejnovější požadavky zapadají do širší americké iniciativy označované jako NATO 3.0, jejímž cílem je přenést větší část odpovědnosti za obranu na Evropu a Kanadu. Spojené státy v této souvislosti zaslaly aliančním partnerům dotazník mapující jejich postoje k americké zahraniční politice. Některé diplomacie tento krok vnímají jako snahu o vynucení loajality výměnou za poskytování bezpečnostních záruk. Zástupci diplomacie se však domnívají, že otevření otázky mezinárodního soudu na půdě NATO je obzvláště citlivé vzhledem ke klíčové roli USA v alianci.