Procitli už i pravicoví populisté. Dejte od Trumpa ruce pryč, vzkázala Le Penová

Hlavním impulsem pro tento náhlý ústup byla drtivá porážka maďarského premiéra Viktora Orbána v nedělních parlamentních volbách. Orbán v kampani výrazně sázel na Trumpovu podporu a těsně před volbami ho navštívil i americký viceprezident JD Vance. Ukázalo se však, že blízkost k Washingtonu v současném kontextu maďarské voliče spíše odradila. Podle vysoce postavených představitelů evropské pravice nešlo jen o únavu z dlouholeté vlády, ale o jasný nesouhlas s Trumpovou politikou.

Situaci výrazně vyostřila válka v Íránu a s ní spojená energetická krize, kterou evropští voliči připisují právě krokům americké administrativy. Rostoucí náklady na energie a nestabilita na Blízkém východě dopadají na peněženky obyvatel od Boloně po Budapešť. Pro italskou premiérku Giorgiu Meloniovou byl navíc bodem zlomu Trumpův útok na papeže Lva XIV. Meloniová, která se opírá o silně katolickou voličskou základnu, se v tomto sporu jednoznačně postavila na stranu hlavy církve.

Podobný trend je patrný i v Německu, kde se opoziční Alternativa pro Německo (AfD) připravuje na důležité zářijové regionální volby. Poslanec AfD Matthias Moosdorf otevřeně přirovnal Orbánovo vystavování přátelství s Trumpem k „mlýnským kamenům na krku“. Ačkoliv se vedení strany dříve snažilo využít Trumpovy legitimity k tlaku na konzervativce kancléře Friedricha Merze, aby prolomili politickou izolaci pravice, nyní převládá opatrnost.

Le Penová si podle svých spolupracovníků uvědomovala rizika přílišné blízkosti k Trumpovi již delší dobu, zejména po útoku na Kapitol v roce 2021. Je si vědoma toho, že francouzský elektorát je vůči americkému prezidentovi velmi skeptický. Její strategie pro nadcházející prezidentské volby ve Francii proto sází na suverenitu a odmítání diktátu z Washingtonu, ačkoliv se nebrání diplomatickým schůzkám s americkými vyslanci, aby demonstrovala svou schopnost jednat se světovými hráči.

Orbánova porážka nicméně neznamená konec populistické agendy v Evropě. Maďarský lídr vytvořil šablonu, kterou mnoho dalších stran nadále přejímá – od konfrontačního přístupu k institucím EU až po útoky na právní stát a média. Podle analytiků za jeho pádem nestála samotná protievropská rétorika, ale spíše neschopnost řešit korupci a každodenní ekonomické problémy občanů, na které se úspěšně zaměřil vítěz voleb Péter Magyar.

Evropská krajní pravice tak nyní hledá nového lídra, který by dokázal vést odpor proti Evropské komisi bez toxické nálepky spojenectví s Trumpem. Příznivci Marine Le Penové doufají, že pokud se jí podaří zvítězit v roce 2027, stane se Francie tím silným hráčem, který povede „vzpouru“ v rámci Evropské unie. Do té doby se však zdá, že heslo „Make America Great Again“ v evropské politice spíše škodí, než pomáhá.

Vatikán i evropské vlády nyní na konflikty s Trumpovou administrativou pohlížejí skrze čočku historie. Zatímco americké blokády a vojenské operace vyvolávají diplomatické napětí a ekonomickou nejistotu, evropští lídři se snaží najít cestu k stabilitě, která by nebyla závislá na nepředvídatelných krocích z Bílého domu. Rozkol mezi Trumpem a jeho dřívějšími evropskými obdivovateli tak jen potvrzuje hlubokou proměnu transatlantických vztahů v roce 2026.