Projekt mucholapka: Jak americká armáda trénuje obranu před drony z Běloruska?

Tato pravidelná cvičení, jejichž předchozí fáze se uskutečnily na území Polska a Německa, reagují na zásadní změny v moderním způsobu vedení války. Masivní nástup bezpilotních prostředků nutí pěchotu sledovat nejen dění na zemi, ale současně monitorovat oblohu i elektromagnetické spektrum. Project Flytrap 5.0 slouží jako polní test pro nejnovější americké obranné technologie, bojovou taktiku a síťové propojení jednotlivých prvků na bojišti.

Současná fáze manévrů představuje evoluční posun, protože na rozdíl od dřívějších ročníků zaměřených na jednotlivce a malá družstva se testování rozšířilo na úroveň celých eskader. Během cvičení vojáci přímo prověřovali přibližně dvacet komplexních systémů, které v sobě propojovaly padesát až šedesát různých dílčích technologií. Plánované pokračování s označením Project Flytrap 6.0 by mělo v budoucnu tyto obranné postupy posunout na ještě vyšší úroveň a otestovat je v rámci celé brigády.

Vojenský konflikt na Ukrajině jasně ukázal, jakým způsobem dokážou levné drony transformovat situaci na bojišti. Zatímco v tradičním pojetí boje bylo úkolem pěchoty vyhledat nepřítele a úkolem dělostřelectva jej zničit, v současnosti je bojový prostor pod neustálým dohledem. Útočné drony řízené z pohledu první osoby permanentně vyhledávají obrněnou techniku, vojáky i logistické cíle, což dramaticky ztěžuje možnosti maskování a úkrytu.

V reakci na tuto realitu zavádí státy NATO do své výzbroje nové technologie, které zahrnují průzkumné i útočné drony a pokročilé systémy elektronického boje. Tyto rušičky dokážou zahltit rádiové frekvence a kompletně přerušit spojení mezi operátorem a letícím strojem. Stále častěji se prosazují také operační systémy s umělou inteligencí, které bleskově vyhodnocují obrovské množství dat ze senzorů a generují varování před blížící se hrozbou.

Zavedení velkého množství nových prvků od různých výrobců však přináší technické komplikace s jejich vzájemnou kompatibilitou. Hlavním cílem projektu Flytrap je proto vytvořit jednotný digitální obraz bojiště, ve kterém dokážou radary, kamery a rušící systémy bez problémů komunikovat v reálném čase. Jakmile jeden ze senzorů v síti zaznamená potenciální hrozbu, informace se okamžitě a automaticky přenese ke všem ostatním jednotkám.

Armáda v rámci cvičení rozvíjí koncept vrstvené obrany, který kombinuje několik různých způsobů likvidace dronů, aby dokázal čelit rozmanitým typům vzdušného napadení. První obrannou linii představuje již zmíněné elektronické rušení signálu, které však nemusí být stoprocentně účinné. Tento způsob obrany selhává například u moderních dronů vedených pomocí optických kabelů, které jsou vůči jakémukoli elektromagnetickému rušení zcela imunní.

Druhou vrstvu tvoří klasický kinetický útok, tedy fyzické sestřelení letícího cíle ze země. V této oblasti armáda testuje například systém Bullfrog M2, což je automatický kulomet s podporou umělé inteligence, který využívá speciální kameru a software ke sledování trajektorie dronu. Samotný operátor pak zbraň odpaluje na základě těchto automaticky generovaných dat, což výrazně zvyšuje přesnost střelby.

Poslední možností obrany, pokud ostatní metody selžou, je nasazení vlastních bezpilotních prostředků do přímého vzdušného souboje. Vojáci stále častěji využívají obranné drony k tomu, aby do nepřátelských strojů přímo narazily, zneškodnily je v těsné blízkosti explozí nebo je jiným způsobem zachytily.