Rutte představil plán, jak udržet USA v NATO

Švédská ministryně zahraničí Maria Malmer Stenergardová tento záměr podpořila s tím, že společné standardy a lepší interoperabilita umožní levnější a masivnější výrobu. Podle ní je nutné pokračovat ve společném obchodu a produkci zbraní, přičemž Spojené státy disponují jedinečnými vojenskými kapacitami. Diplomaté se shodují, že Rutteho plán představuje pro Washington dobrou zprávu. Snaha hlouběji zapojit Severoatlantickou alianci do zbrojních obchodů však pravděpodobně vyvolá střet s Evropskou unií, která prosazuje vlastní miliardové projekty na podporu evropského obranného průmyslu.

Nová strategie ukazuje, jak obtížné je pro Rutteho najít sjednocující téma v době, kdy aliance čelí značnému vnitřnímu napětí. Donald Trump nedávno zaskočil Německo a Polsko oznámením o snižování počtu amerických vojáků v Evropě. Spojenci mají navíc problémy dohodnout se na nových způsobech posílení pomoci pro Ukrajinu a jsou rozděleni v otázce, zda by se NATO mělo angažovat v opětovném otevření Hormuzského průlivu. Zaměření na zbrojní průmysl tak podle analytiků dává smysl i jako způsob, jak odvést pozornost od jiných rozporů.

Jádrem Rutteho přístupu je přivézt na summit v Ankaře konkrétní důkazy o navýšení obranných výdajů. Šéf aliance veřejně tlačí na zbrojařské firmy, aby masivně navýšily výrobu bez ohledu na to, zda již mají podepsané pevné kontrakty, a mluví o současné situaci jako o obrovské obchodní příležitosti. V zákulisí pak podle diplomatických zdrojů naléhá na evropské spojence, aby na nadcházející červencový summit přivezli jakékoli rozpracované kontrakty a plány, které mají aktuálně k dispozici.

Součástí této snahy je podpora zakládání společných podniků s americkými zbrojovkami a zvýšení nákupů zbraní z USA. Zvýšení produkce má být klíčovou součástí závěrečné deklarace summitu, která bude podle informovaných zdrojů obsahovat i dosud oficiálně neoznámené obchody. Mezi ně patří například rozhodnutí nahradit dosluhující flotilu průzkumných letounů Boeing 707 AWACS švédskými stroji GlobalEye od společnosti Saab. Aliance v Ankaře představí také modernizovaný rámec pro spolupráci s obranným průmyslem z roku 2013, což by mohlo zahrnovat integraci technologických startupů do aliančních cvičení.

Uspět u Donalda Trumpa s tímto plánem však nebude jednoduché, protože generální tajemník má jen omezené nástroje pro reálné ovlivnění průmyslové výroby. Nákupy zbraní jsou plně v kompetenci jednotlivých členských států a aliance může vyslat pouze poptávkový signál. To ale nestačí menším zbrojním firmám, které nemohou investovat do nových výrobních linek bez pevných smluv. Plány na společné podniky mohou narazit na pomalé schvalovací procesy v Evropě a na neochotu USA sdílet kontrolu nad technologiemi a duševním vlastnictvím.

Tlak na evropské státy, aby nakupovaly více vojenské techniky ze Spojených států, navíc otevře spor s Evropskou unií. Brusel se intenzivně snaží o to, aby finanční prostředky z unijních programů směřovaly prioritně evropským dodavatelům. Jeden z unijních diplomatů v této souvislosti poznamenal, že Spojené státy se neukázaly jako zcela spolehlivý partner a evropská strategická autonomie získává na síle. Pokud Evropa hodlá utrácet velké částky za obranu, měly by z toho mít prospěch primárně její vlastní společnosti.

Pozici evropských spojenců komplikují i samotné kroky Washingtonu, který potvrdil vyslání 5 000 vojáků do Polska, ale zároveň pokračuje ve stahování sil z Německa. Vrchní velitel sil NATO v Evropě, americký generál Alexus Grynkewich, se sice snažil situaci uklidnit prohlášením, že Washington v blízké budoucnosti nestáhne z Evropy více než zmíněných 5 000 vojáků, a sám Rutte označil zmenšování americké vojenské přítomnosti za očekávané, přesto nervozita trvá. Alianční partneři se navenek snaží dopady amerických škrtů zlehčovat, ale vnitřní stabilitu to nepřidává.

Napětí se projevuje i na vnitropolitické scéně jednotlivých členských států, včetně České republiky. Prezident Petr Pavel a premiér Andrej Babiš se dostali do ostrého střetu o to, kdo bude zemi na klíčovém letním summitu NATO reprezentovat. Tento spor o zastupování státu na každoročním aliančním setkání obnažil ústavní nejasnosti a hluboké politické neshody v české domácí politice, což komplikuje jednotné vystupování země navenek.

Rutteho plán sázící na zbrojní byznys tak zůstává pragmatickým, ale riskantním pokusem o stabilizaci transatlantické vazby. Pokud se mu podaří přesvědčit evropské země k nákupům v USA, může Trumpa udržet u jednacího stolu. Riskem však zůstává, zda tím nepoškodí vztahy s unijními institucemi v Bruselu a zda evropské státy dokážou včas překonat vlastní politické a ekonomické neshody.