Režim v Íránu se nezměnil. Po Trumpových útocích je naopak ještě tvrdší, míní analytici

Skutečná změna režimu by vyžadovala transformaci celého systému vládnutí, k čemuž v Islámské republice nedošlo. Současná situace spíše nahrává radikálním vojenským frakcím. Nový nejvyšší vůdce Modžtaba Chameneí je totiž úzce spjat s íránskými revolučními gardami (IRGC), které mu pomohly k moci. Je jim tedy mnohem více zavázán než jeho zesnulý otec, což z gard činí hlavní hybnou sílu současného Íránu.

Analýza personálního složení nového vedení navíc vyvrací Trumpův optimismus. Klíčové postavy, jako je nový poradce pro národní bezpečnost nebo šéf parlamentu, mají za sebou bohatou historii spojenou s brutálním potlačováním domácích nepokojů. Podle odborníků z International Crisis Group se tak režim stal spíše radikálnějším a paranoidnějším, než že by směřoval ke kompromisu.

Státní represe vůči vlastním občanům se v posledních týdnech citelně vyostřily. Jen za poslední měsíc úřady vykonaly nejméně devět poprav a pokračují v zatýkání disidentů, včetně známé právničky Nasrín Sotúdeové. Režim, který se cítí být vnější válkou raněný, se nyní snaží neponechat žádný prostor pro lidové povstání, po kterém volal Trump v úvodu konfliktu.

K udržení kontroly využívají íránské úřady především polovojenské jednotky Basídž, které fungují jako „pěšáci represe“ v městských oblastech. Kontrola režimu nad klíčovými městy zůstává podle analytiků neotřesená. Gardy mají stále v rukou „zbraně i peníze“ potřebné k tomu, aby jakýkoliv vnitřní odpor umlčely hned v zárodku.

Digitální izolace země se rovněž prohlubuje. Celonárodní výpadek internetu trvá již déle než měsíc a cenzura vyhledávačů dosáhla extrémní úrovně – například klíčové slovo „válka“ v Íránu nevygeneruje žádné výsledky. Vláda navíc usilovně pracuje na technologii, která by přístup k mezinárodnímu webu umožnila pouze prověřeným osobám s bezpečnostní prověrkou.

Válečný stav pravděpodobně posílí i íránskou snahu o získání jaderné zbraně. Náboženský dekret (fatva) zakazující jadernou bombu, který vydal předchozí vůdce, zanikl spolu s ním. Pro vojenské velení, jehož konvenční síly byly oslabeny americkými a izraelskými údery, představuje jaderný arzenál nejúčinnější formu odstrašení po vzoru Severní Koreje.

Zatímco Donald Trump v Bílém domě tvrdí, že schopnost Íránu ohrožovat Ameriku je minulostí, jiní američtí představitelé jsou ve svých vyjádřeních opatrnější. Ministr zahraničí Marco Rubio připustil, že v íránském vedení sice dochází k určitým vnitřním otřesům, ale svět se musí připravit na pravděpodobnou variantu, že noví lídři rozumnější vizi budoucnosti rozhodně nesdílejí.

Změna, kterou Trump prezentuje jako diplomatický úspěch, se tak v praxi jeví jako centralizace moci do rukou bezpečnostních složek. Íránský režim se nezhroutil, pouze se uzavřel do sebe a stal se méně předvídatelným. Pokud přežije, bude podle analytiků vládnout železnou rukou a bez ochoty k jakýmkoliv ústupkům vůči mezinárodnímu společenství i vlastnímu obyvatelstvu.