Rutte poletí kvůli útokům na členy NATO za Trumpem

Hlavním jablkem sváru je současný válečný konflikt v Íránu, do kterého jsou Spojené státy zapojeny společně s Izraelem. Trump vyjadřuje rostoucí hněv nad tím, co nazývá vlažnou podporou ze strany evropských spojenců. Prezidentovi vadí zejména to, že se tradiční partneři dostatečně neangažují v ochraně Hormuzského průlivu, klíčové námořní tepny, kterou Írán od začátku války fakticky uzavřel.

Retorika Donalda Trumpa vůči alianci, kterou USA v roce 1949 pomáhaly zakládat, přitvrdila natolik, že v rozhovoru pro deník The Telegraph označil NATO za „papírového tygra“. Naznačil také, že myšlenka na odchod Spojených států z této organizace je pro něj stále aktuální tématem, což vyvolalo vlnu znepokojení mezi ostatními členskými státy.

Navzdory těmto hrozbám představitelé na obou stranách Atlantiku potvrzují, že americká administrativa zatím nepodnikla žádné oficiální kroky k vystoupení z aliance. Přesto se někteří evropští lídři snaží situaci uklidnit přímým dialogem. Například finský prezident Alexander Stubb si s Trumpem telefonoval hned po zveřejnění jeho kontroverzního rozhovoru, aby vedli konstruktivní debatu o budoucnosti NATO.

Sám Donald Trump v nedávném rozhovoru pro Politico neskrýval své zklamání. Prohlásil, že o NATO už v podstatě nepřemýšlí a že organizaci k ničemu nepotřebuje. Podle jeho slov by mu spojenci stejně nepomohli, kdyby to skutečně potřeboval, přestože Amerika do aliance sype obrovské množství peněz. Tento postoj odráží jeho dlouhodobou strategii „Amerika na prvním místě“.

Mark Rutte se v tomto složitém prostředí snaží vystupovat jako diplomatický most. I přes Trumpovy útoky jej v březnu veřejně chválil za snahu „učinit svět bezpečnějším“ a vyjádřil přesvědčení, že se Evropa nakonec za americkými plány v Íránu sjednotí. Tento smířlivý přístup mu však u některých evropských spojenců vynesl kritiku, že je k Trumpovi až příliš loajální.

Vztahy uvnitř NATO navíc komplikují i další citlivá témata. Aliancí otřásly Trumpovy úvahy o anexi Grónska nebo jeho ochota vyjednávat s ruským prezidentem Vladimirem Putinem o ukončení války na Ukrajině podle ruských podmínek. Rutte tak musí manévrovat v extrémně nestabilním politickém terénu, kde se snaží udržet jednotu organizace i za cenu osobní kritiky.

Nadcházející středeční schůzka v Washingtonu bude proto zásadním testem Rutteho vyjednávacích schopností. Půjde o to, zda se mu podaří Trumpův hněv utlumit a najít společnou řeč ohledně situace v Perském zálivu, nebo zda se potvrdí prezidentova slova o tom, že se cesty Spojených států a jejich nejstarších vojenských spojenců začínají definitivně rozcházet.