Sežeňte si ropu sami. Budeme si pamatovat, že jste nám nepomohli, vzkázal rozlícený Trump Evropě

Prezident ve svých příspěvcích nešetřil kritikou na adresu států, které se odmítly přímo zapojit do vojenské operace, kterou on sám nazývá „stětím Íránu“. Podle Trumpa jsou země jako Británie příliš váhavé. Vyzval je, aby v sobě našly „opožděnou odvahu“, vypravily se do strategického průlivu a zajistily si palivo vlastními silami. „USA už tu nebudou, aby vám pomáhaly, stejně jako vy jste tu nebyli pro nás,“ napsal v útočném tónu.

Trumpovo rozhořčení pramení především z dřívějšího rozhodnutí evropských mocností nevyslat své válečné lodě k opětovnému otevření této klíčové vodní cesty. Už dříve varoval, že pokud členové NATO nepomohou s průchodností průlivu, čeká celou alianci „velmi špatná budoucnost“. Nyní svou rétoriku přitvrdil s tím, že Írán je již v podstatě zdecimován a ta nejtěžší práce byla odvedena americkou armádou.

Zvláštní pozornost věnoval Trump britskému premiérovi Keiru Starmerovi. Přestože jejich vztahy byly zpočátku vnímány jako vřelé, nyní Trump prohlásil, že Starmer „není žádný Churchill“. Rozkol nastal v okamžiku, kdy britský premiér odmítl povolit využití britských základen pro úvodní americko-izraelské údery na Írán. Starmer tehdy zdůraznil, že Británie se nenechá zatáhnout do širší války a nevěří v „změnu režimu ze vzduchu“.

Podle Trumpa takzvaný „zvláštní vztah“ mezi USA a Británií ztratil svůj původní význam. Ve svém příspěvku ironicky poznamenal, že pokud Londýnu dochází zásoby leteckého paliva, může si ho koupit od Spojených států, kde je ho podle jeho slov „dostatek“. Celou tirádu zakončil jasným vzkazem: „Běžte si pro vlastní ropu!“

Kromě Británie se terčem prezidentského hněvu stala také Francie. Trump ji v dalším příspěvku označil za „velmi nenápomocnou“, protože Paříž odmítla povolit přelety letadel naložených vojenským materiálem pro Izrael přes své území. Francouzský postoj k eliminaci osobnosti, kterou Trump nazývá „řezníkem z Íránu“, vnímá Bílý dům jako podraz, na který „USA nezapomenou“.

Tento ostrý rozkol v zahraniční politice je pro Londýn neobvyklý, neboť Británie obvykle v klíčových otázkách stojí po boku Washingtonu. Starmerova vláda se však v případě útoků na Írán, které jsou v Evropě široce vnímány jako nelegální, rozhodla držet zpátky. Tato snaha o distanci od konfliktu však narazila na realitu stupňující se války v Perském zálivu.

I přes Starmerův počáteční odpor však Británie v posledních dnech svou strategii částečně přehodnotila. Londýn potvrdil, že nyní autorizuje využití britských vojenských základen k úderům na íránská odpalovací zařízení. Důvodem jsou pokračující útoky na komerční lodě v Hormuzském průlivu. Zatímco dříve byly tyto základny využívány jen k obraně spojenců v Perském zálivu, nyní slouží k aktivnějším operacím.

Trumpovo vyjádření však naznačuje, že tento britský ústupek mu nestačí. Prezidentův postoj „Amerika na prvním místě“ se nyní v plné síle projevuje i v energetické a bezpečnostní krizi. Evropské země se tak ocitají pod tlakem nejen ze strany Íránu, který blokuje dodávky ropy, ale i ze strany svého nejsilnějšího spojence, který jim odmítá krýt záda bez jejich plného vojenského nasazení.

Situace v Hormuzském průlivu zůstává kritická a Trumpovy výroky jen potvrzují narůstající izolaci USA od jejich tradičních partnerů v NATO. Prezidentovo volání po tom, aby si státy „prostě vzaly“ to, co potřebují, je mnohými diplomaty vnímáno jako nebezpečná výzva k další eskalaci konfliktu, která by mohla mít nepředvídatelné následky pro stabilitu celého regionu.

Bílý dům tak sice slaví úspěchy v operacích proti íránskému režimu, Evropa se ale obává chaosu, který Trumpova politika přináší. Rozhodnutí „jít si pro vlastní ropu“ bez koordinace a americké podpory by pro země jako Británie nebo Francie znamenalo nutnost masivního vojenského nasazení, na které nejsou v tuto chvíli připraveny.