Slíbil, že ukončí válku na Ukrajině i v Gaze. Analytik vysvětluje, proč konflikty eskalují a Trump selhal

Trump není první prezident, který se poučil, že sliby a realita mezinárodní politiky se mohou velmi lišit. Dwight D. Eisenhower jako kandidát v roce 1952 slíbil rychlé ukončení korejské války, přičemž prohlásil, že „půjde do Koreje“, aby ukončil tehdejší smrtelný pat. Po zvolení opravdu do Koreje jel, ale trvalo mu sedm měsíců, než vyhrožováním eskalací války dosáhl příměří, které zamrazilo frontové linie. Válka však nikdy oficiálně neskončila.

Richard Nixon, kandidát v roce 1968, slíbil „ctihodné ukončení“ vietnamské války a měl údajně tajný plán, jak toho dosáhnout. Ve skutečnosti první mandát jeho vlády znamenal spíše eskalaci konfliktu. Pařížské mírové dohody, které vytyčily cestu k ukončení přímé vojenské účasti USA, byly podepsány až po jeho znovuzvolení.

Barack Obama, který jako kandidát slíbil ukončení války v Iráku, pokračoval v politice, kterou zdědil po administrativě George W. Bushe. Ta již nastavila cestu pro ukončení amerických bojových operací v Iráku.

Trump v roce 2016 slíbil „tajný plán“ na rychlé poražení ISIS, ale po svém nástupu do úřadu pokračoval v plánu, který převzal od Obamy, a porazil islámský chálífát až ve třetím roce svého prvního mandátu.

Analytik serveru CNN Brett H. McGurk byl součástí těchto přechodů, jak mezi Bushem a Obamou, tak mezi Obamou a Trumpem, a zažil na vlastní kůži, jak se kampaně a sliby v praxi střetávají s realitou globálních záležitostí.

V nedávném předání moci mezi Bidenem a Trumpem pomohl zajistit dohodu o příměří v Gaze a výměně izraelských zajatců před Trumpovou inaugurací. Tato dohoda vedla k šesti týdnům míru, při kterých byly zajatci propuštěni a do Gazy proudilo obrovské množství humanitární pomoci. Tato dohoda však bohužel vzala za své.

Každá diplomacie začíná definováním tzv. ZOPA, tedy „zóny možného dosažení dohody“. V případě Gazy a Ukrajiny je ale velmi těžké vůbec najít prostor pro dohodu.

V Gaze má teroristická skupina Hamás jeden hlavní požadavek: zůstat u moci jako vládnoucí autorita pod krytem trvalého a mezinárodně uznaného příměří a plánu na obnovu. Hamás nikdy nepřijal diskuzi o předání bezpečnostní odpovědnosti jiné entitě, jako jsou arabské síly nebo jiné palestinské frakce, i když vojensky utrpěl značné ztráty.

Izrael tuto podmínku odmítá. Je odhodlán zajistit, aby Hamás na konci války už neměl možnost ovládat Gazu. Spojené státy tento cíl podporují stejně jako mnoho dalších zemí. Britský premiér Keir Starmer, který seděl vedle Trumpa, prohlásil, že Spojené království neumožní Hamásu zůstat u moci v Gaze, ale nenabídl žádné konkrétní kroky, jak toho dosáhnout.

Ukrajina v tomto ohledu čelí obdobné situaci. Ruský cíl byl od začátku podmanit si celé území Ukrajiny, anektovat části jejího území a „demilitarizovat“ zemi. Ukrajina tento požadavek odmítá a usiluje o vyhnání ruských vojsk, přičemž má v úmyslu vstoupit do NATO nebo získat vojenské garance od Západu.

Bez ZOPA a s neustálými ruskými eskalacemi se USA a jejich spojenci rozhodli posílit vyjednávací pozici Ukrajiny vojenskou a ekonomickou pomocí, zatímco se pokoušeli vyjednat menší dohody, jako jsou výměny zajatců nebo lokální příměří.

V Gaze se Bidenově administrativě podařilo dosáhnout příměří po pečlivých vyjednáváních, kdy byla na Izrael i Hamás vyvíjen tlak na dosažení potřebných kompromisů. Naopak Trumpova administrativy od začátku zrušila pozici koordinátora humanitární pomoci, což vedlo k bezprecedentnímu 77dennímu blokačnímu období na pomoc Gaze.

Na Ukrajině Trumpova administrativa nejprve slíbila zmírnění sankcí proti Rusku, ale Putin odpověděl eskalací a ještě více posílil své požadavky. Po šesti měsících Trump dramaticky změnil svůj kurs a slíbil výraznou vojenskou pomoc Ukrajině prostřednictvím NATO, zároveň hrozil sankcemi vůči Rusku a tarifními opatřeními na země, které nakupují ruskou energii, pokud Putin neakceptuje příměří do 2. září. Termín následně zkrátil.

Pro zajištění lepších výsledků v nadcházejících měsících je důležité, aby Bílý dům pokračoval v nově nastavené politice a dále posílil tlak na humanitární pomoc v Gaze i vojenskou podporu Ukrajině. Pouze tímto způsobem lze v budoucnu dosáhnout mírových vyjednávání, která by mohla vést k stabilitě v těchto dvou krizových oblastech.