Soud v USA zablokoval kontroverzní pokus Trumpa omezit udělování občanství dětem cizinců

Soudci poměrem hlasů rozhodli, že exekutivní příkaz, který Trump podepsal hned ve svůj první den v úřadu 20. ledna 2025, je nezákonný. Pět soudců dospělo k závěru, že nařízení přímo porušuje čtrnáctý dodatek ústavy, zatímco konzervativní soudce Brett Kavanaugh sice hlasoval proti Trumpovi, ale s odůvodněním, že příkaz porušuje federální zákony, nikoli samotnou ústavu.

Většinové stanovisko soudu formuloval předseda Nejvyššího soudu John Roberts, který uvedl, že pro radikální změnu výkladu práva, které bylo po desetiletí chápáno jednotně, existuje naprosto minimální množství důkazů. Roberts zdůraznil, že občanství bylo a stále zůstává základním právem na to mít práva a svobodně se podílet na politickém společenství.

Čtrnáctý dodatek ústavy byl přijat po občanské válce, aby zajistil tato práva všem lidem včetně bývalých otroků, a Nejvyšší soud tímto krokem daný slib potvrdil. Proti rozhodnutí a ve prospěch prezidenta hlasovali tři konzervativní soudci Clarence Thomas, Samuel Alito a Neil Gorsuch.

Podle Trumpova zmařeného návrhu mělo být automatické občanství přiznáno pouze těm novorozencům, kteří mají alespoň jednoho rodiče s americkým občanstvím nebo trvalým pobytem. Děti narozené turistům či lidem, kteří do země vstoupili nelegálně, by na něj již neměly nárok.

Soudce Thomas ve svém nesouhlasném stanovisku argumentoval tím, že čtrnáctý dodatek byl historicky cílen primárně na osvobozené černošské obyvatelstvo, které nemělo jinou vlast a nevzhlíželo k žádné cizí mocnosti, což se o dětech dočasných návštěvníků říci nedá. Soudce Alito zase varoval, že rozhodnutí zachovává silný stimul pro nelegální migraci a svazuje Spojené státy středověkým pravidlem, které již opustila i Velká Británie, odkud původně vzešlo. Exekutivní příkaz však nikdy nevstoupil v platnost, protože jej ihned po podpisu zablokovaly soudy nižších instancí.

Historický výklad čtrnáctého dodatku, který zní, že všechny osoby narozené nebo naturalizované ve Spojených státech a podléhající jejich jurisdikci jsou občany USA, se opírá o precedent z roku 1898 v případu United States v. Wong Kim Ark. Nejvyšší soud tehdy rozhodl, že muž narozený v San Franciscu čínským rodičům je americkým občanem.

Předseda soudu Roberts v novém rozsudku upozornil, že argumenty Trumpovy administrativy a nesouhlasících soudců pouze opakují neúspěšná stanoviska poražené strany z konce 19. století. Rozhodnutí uvítala Národní právní ředitelka Americké unie pro občanská práva (ACLU) Cecillia Wangová, která zastupovala žalobce včetně novorozenců z New Hampshire, s tím, že prezident nemůže měnit ústavu vlastním dekretem.

Soudní verdikt přichází v době, kdy jsou samotní Američané v otázce důležitosti místa narození pro národní identitu silně rozděleni. Podle aktuálního průzkumu veřejného mínění pro NBC News si těsná většina 54 procent obyvatel myslí, že narození v USA je pro status skutečného Američana důležité, zatímco 45 procent zastává opačný názor.

Průzkum, který pro neziskovou organizaci More Perfect mapující stav demokracie vypracovaly agentury Hart Research Associates a Public Opinion Strategies, ukázal, že v žebříčku celkem osmi testovaných vlastností skončilo místo narození až na předposledním místě. Za mnohem důležitější Američané plošně považují víru v myšlenky svobody a rovnosti, účast ve volbách či zapojení do místní komunity.

Otázka občanství podle místa narození vykazuje v americké společnosti hluboké politické a demografické rozštěpení. Tři čtvrtiny republikánů podle NBC News považují narození v zemi za klíčové, přičemž u skalních příznivců hnutí MAGA tento podíl stoupá až na 83 procent, zatímco téměř dvě třetiny demokratů to za důležité nepovažují a nezávislí voliči jsou rozděleni napůl.

Výrazné rozdíly panují také z hlediska věku a vzdělání, kdy lidé starší 65 let a osoby s nižším vzděláním trvají na důležitosti narození v USA, naopak mladí lidé do 34 let a vysokoškolsky vzdělaní občané tento faktor odmítají. Silná polarizace se projevila i u dalších znaků národní identity, kde největší propast mezi republikány a demokraty panuje ve víře v Boha, kterou za důležitou pro pravého Američana považuje 83 procent republikánů, ale pouze 35 procent demokratů, a podobně výrazný rozdíl je i v pohledu na nutnost mluvit anglicky či sdílet americké zvyky a tradice.