Stříleli po všem, co se hýbe. Lidé před mýma očima padali v kaluži krve, popisuje svědek protestů v Íránu

Svědek popsal extraordinární scény z teheránských ulic, kde bok po boku pochodovaly matky s kočárky i ženy v tradičních čadorech. Účastníci tehdy volali nejen po konci diktatury ajatolláha Chameneího, ale i po návratu monarchie a provolávali slávu exilovému princi Rezovi Pahlavímu. Navzdory obrovskému počtu lidí a počátečnímu pocitu bezpečí začaly polovojenské jednotky pálit přímo do davu, přičemž mířily cíleně na hlavy a hrudníky demonstrantů.

Brutalita režimu se podle svědectví stupňovala každým dnem. Bezpečnostní složky na motocyklech projížděly úzkými uličkami a střílely z automatických zbraní na vše, co se pohnulo. „Viděl jsem dvanáct lidí, jak se v kaluži krve skáceli přímo před mýma očima,“ uvedl uprchlík. Zmínil také tragický osud svého přítele, který během jediného dne přišel o všechny tři své děti. Jeho dcera byla třikrát střelena a její tělo rodině vydali až po zaplacení „výkupného“ za vystřelené kulky.

Tato krutá praxe, kdy milice Basídž požadují za vydání mrtvých částky v přepočtu přes 60 tisíc korun, není ojedinělá. Režim se navíc snaží zneužít těla obětí k vlastní propagandě – pokud rodina nemá na zaplacení, úřady prohlásí mrtvého demonstranta za člena provládních jednotek, aby uměle zvýšily počty obětí na straně režimu. I přes tyto drakonické tresty se však íránská společnost neuvěřitelně semkla a rodiny si peníze na pohřby vybírají mezi sebou.

Podle svědka už pro Íránce není cesty zpět a v zemi panuje atmosféra srovnatelná s revolucí v roce 1979. Hněv a touha po odplatě jsou všudypřítomné, zatímco rodiny režimních představitelů začínají v panice opouštět zemi. Teherán je město v křeči, kde se lidé bojí vyjít na ulici po páté hodině odpolední, kdy se v centru ve velkém rozmísťují ozbrojené složky.

Naděje demonstrantů se v této zoufalé situaci upínají k jediné postavě – americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi. Ten prostřednictvím sociálních sítí vyzval Íránce, aby pokračovali v odboji a obsadili státní instituce, přičemž jim vzkázal, že „pomoc je na cestě“. Pro mnoho vyčerpaných a pronásledovaných Íránců se tato slova stala mantrou a Trumpa vnímají téměř jako spasitele, který jako jediný může zastavit probíhající masakr.

Situaci v zemi navíc komplikuje téměř úplné odpojení od internetu, které má zabránit šíření důkazů o násilí. Přesto se do světa dostávají zprávy o stovkách těl, která nákladní vozy navážejí do márnic v Kahrizaku jižně od Teheránu. Světové společenství je sice znepokojeno, ale pro lidi v ulicích Teheránu je každá hodina bez mezinárodního zásahu otázkou života a smrti.