Teherán chystá rozsáhlé obřady za Chameneího, konat se budou i mimo Írán. Proč až po čtvrt roce, ptají se kritici

Několikaměsíční odstup od jeho úmrtí, k němuž došlo 28. února během prvního dne americko-izraelské války s Íránem, vyvolává řadu otázek ohledně postavení jeho syna a nástupce. Kritici režimu navíc poukazují na to, že se státní aparát tímto způsobem snaží uměle zvýšit celkovou účast na ceremoniích. Podle zveřejněného harmonogramu se vzpomínkové akce promění v národní a regionální událost zasahující několik klíčových měst.

Oficiální program odstartuje 3. července v Teheránu pietním aktem za účasti zahraničních lídrů a vysokých představitelů. Široká veřejnost bude mít možnost se s bývalým vůdcem rozloučit 4. a 5. července v teheránské synagoze Imáma Chomejního, na což 6. července naváže hlavní smuteční průvod íránskou metropolí. V následujících dnech se vzpomínkové akce přesunou do dalších náboženských center.

Dne 7. července proběhnou obřady v íránském Qomu a 8. července se procesí přesunou do iráckých šíitských svatých měst Nadžaf a Karbalá, kde místní lidové mobilizační síly již zahájily akreditaci domácích i zahraničních novinářů. Celý smuteční týden vyvrcholí 9. července v Chameneího rodném městě Mašhadu, které je považováno za duchovní metropoli země. Zde budou jeho ostatky uloženy do hrobky v uctívané svatyni Imáma Rezy.

Ájatolláh Alí Chameneí byl íránský duchovní a politik, který v letech 1989 až 2026 zastával úřad nejvyššího vůdce Íránu (nejvyšší hlavy státu). V této pozici byl absolutní autoritou země s rozhodujícím slovem v oblasti armády, zahraniční politiky, justice i náboženských záležitostí.

Narodil se v roce 1939 v posvátném šíitském městě Mašhad do chudé rodiny duchovního. Již od mládí studoval teologii v Mašhadu, iráckém Nadžafu a posléze v Qomu, kde se stal žákem ájatolláha Rúholláha Chomejního. V 60. a 70. letech se aktivně zapojil do opozice proti režimu tehdejšího sekulárního monarchy (šáha) Mohammada Rezy Pahlavího, za což byl íránskými tajnými službami opakovaně vězněn.

Po úspěchu islámské revoluce v roce 1979 patřil k nejbližším spolupracovníkům vůdce revoluce Chomejního a zastával řadu klíčových postů. V roce 1981 přežil pokus o atentát, který mu trvale paralyzoval pravou ruku. V letech 1981 až 1989 působil jako třetí prezident Íránu, což byla tehdy spíše reprezentativní funkce, během níž však navázal mimořádně úzké vazby s Islámskými revolučními gardami (IRGC).

Když ájatolláh Chomejní v roce 1989 zemřel, Chameneí byl vybrán jako jeho nástupce v úřadu nejvyššího vůdce. Během své téměř 37 let dlouhé vlády systematicky centralizoval moc, podporoval rozvoj íránského jaderného programu a vybudoval z Revolučních gard dominantní ekonomickou i vojenskou sílu v zemi.

Zahraniční politiku pod jeho vedením charakterizoval tvrdý odpor vůči Spojeným státům a Izraeli, na domácí scéně pak nekompromisní potlačování opozice, reforem a masových protestů. Jeho éra skončila 28. února 2026, kdy byl zabit v první den americko-izraelské války s Íránem.