Teherán zveřejnil svůj mírový plán. USA poslal podmínky, za jakých ukončí válku

První a zásadní podmínkou je úplné zastavení veškeré „agrese a atentátů“. Írán tím pravděpodobně naráží na cílené likvidace svých politických a vojenských představitelů, které konflikt provázejí od samého počátku. Teherán dále požaduje vytvoření konkrétních mechanismů, které by zaručily, že se válka proti zemi v budoucnu znovu nerozhoří.

Ekonomická stránka urovnání je pro Írán rovněž prioritou. Třetí podmínka zahrnuje garantované a jasně definované reparace za válečné škody. Íránská strana očekává finanční kompenzace za destrukci infrastruktury a ztráty způsobené vojenskou kampaní, přičemž tyto platby musí být smluvně zajištěny.

Velmi ambiciózní je čtvrtý bod, který požaduje ukončení bojů na všech frontách, a to i pro íránské spojence v celém regionu. To v praxi znamená, že mír by musel zahrnovat i zastavení izraelských útoků v Libanonu cílených na Hizballáh. Teherán tak dává najevo, že nehodlá uzavřít separátní mír, který by nechránil jeho klíčové regionální partnery.

Pátá podmínka se týká strategického Hormuzského průlivu. Írán trvá na tom, aby byla plně uznána jeho suverenita nad touto vodní cestou a jeho zákonné právo na její kontrolu. Tato otázka zůstává jedním z největších třecích ploch, neboť USA a jejich spojenci dlouhodobě prosazují princip svobodné mezinárodní plavby.

Press TV s odkazem na vysoce postaveného bezpečnostního činitele rovněž uvedla, že Írán si nenechá diktovat načasování konce války Donaldem Trumpem. Teherán vzkázal, že o ukončení konfliktu rozhodne sám ve chvíli, kdy budou splněny jeho vlastní požadavky. Tím přímo reaguje na Trumpova prohlášení o tom, jak blízko je k dosažení dohody.

Situace v íránském vedení však zůstává nepřehledná. Není zcela jasné, kdo nyní v Teheránu drží hlavní slovo a zda jsou úředníci citovaní ve státních médiích skutečně zmocněni k oficiálnímu vyjednávání. Zatímco Trump hovoří o zapojení svých emisarů Jareda Kushnera a Steva Witkoffa do diskusí, identita jejich íránských protějšků zůstává v utajení.

Zda tyto podmínky představují reálný základ pro víkendová jednání v Pákistánu, nebo jde pouze o zvyšování sázek před schůzkou, se ukáže v nejbližších dnech. Washington měl Teheránu předat svůj patnáctibodový mírový plán, přičemž jako prostředník v této diplomatické aktivitě figuruje Pákistán, který se již dříve nabídl jako hostitel mírových rozhovorů. 

Stěžejní částí amerického návrhu je úplná likvidace íránského jaderného programu. Podle uniklých informací plán vyžaduje vyřazení z provozu a následné zničení jaderných zařízení v Natanzu, Isfahánu a Fordo. Írán by se měl rovněž vzdát veškerého obohaceného materiálu, který by přešel pod kontrolu Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), a zavázat se, že na svém území již nikdy nebude jaderný materiál obohacovat.

Dalším bodem, na který Spojené státy kladou velký důraz, je ukončení íránského vlivu v regionu prostřednictvím spřátelených ozbrojených skupin. Teherán by měl přestat financovat i vyzbrojovat své spojence na Blízkém východě. Podmínky se dotýkají i íránského raketového arzenálu, jehož množství a dosah by měly být v budoucnu striktně omezeny pouze na účely sebeobrany.

Výměnou za tyto ústupky nabízí Washington Íránu cestu k ekonomické obnově a modernizaci. Plán počítá s úplným zrušením všech sankcí a odstraněním hrozby jejich opětovného zavedení. Spojené státy by se navíc měly podílet na rozvoji civilního jaderného projektu v Búšehru, který by sloužil výhradně k výrobě elektrické energie pod mezinárodním dohledem.

Důležitou kapitolou vyjednávání je zajištění svobodné plavby v Hormuzském průlivu, který USA chtějí prohlásit za svobodnou námořní zónu. Írán na tento tlak reagoval prohlášením své mise při OSN, podle kterého umožní průjezd „nepřátelským plavidlům“ za předpokladu, že budou svou cestu koordinovat s íránskými úřady. Teherán tak dává najevo, že si nad touto strategickou tepnou hodlá udržet kontrolu až do chvíle, než bude podepsána finální dohoda.