Trump našel únikovou cestu z patové situace. Vsadil na chladný rozum

K tomuto kroku došlo jen krátce před vypršením Trumpova ultimáta, které hrozilo masivními údery na íránskou energetickou a dopravní infrastrukturu. Prezident původně stanovil termín na osmou hodinu večerní washingtonského času. Ačkoliv dohoda nepřišla v poslední vteřině, v kontextu blížícího se termínu šlo o velmi těsný výsledek.

Celý klid zbraní je ovšem podmíněn tím, že také Írán zastaví veškeré nepřátelské akce. Klíčovým požadavkem je plné otevření Hormuzského průlivu pro komerční námořní dopravu. Íránský režim sice přislíbil, že tak učiní, nicméně i nadále trvá na tom, že nad touto strategickou vodní cestou vykonává svou svrchovanou moc.

Pro Donalda Trumpa tato dohoda představuje únikovou cestu z mimořádně riskantní situace. Prezident čelil volbě mezi drastickou eskalací konfliktu a ústupem, který by mohl vážně poškodit jeho politickou důvěryhodnost. Přestože vyjednal čtrnáctidenní odklad, může se jednat pouze o dočasné vysvobození z hlubšího problému.

Během následujících dvou týdnů budou obě strany usilovat o nalezení trvalého řešení celého sporu. Očekává se, že rozhovory budou velmi náročné a plné překážek. První pozitivní signály se však již objevily na finančních trzích, kde cena ropy klesla pod hranici sta dolarů a americké akciové trhy zaznamenaly růst.

Ještě v úterý ráno přitom nebylo vůbec jisté, zda se podaří dosáhnout jakéhokoliv pokroku. Trump tehdy na veřejnosti vystoupil s velmi ostrým prohlášením, ve kterém hrozil zánikem celé íránské civilizace. Tato rétorika vyvolala značné obavy, zda situace nesměřuje k nezvratnému válečnému konfliktu s nedozírnými následky.

Zatím není jasné, zda právě tento bezprecedentní nátlak přiměl Írán k souhlasu s podmínkami, které dříve odmítal. Jisté však je, že Trumpova pobuřující prohlášení se zcela vymykají způsobu, jakým moderní američtí prezidenti obvykle komunikují. Jeho slova mohou mít dlouhodobý dopad na to, jak zbytek světa nahlíží na Spojené státy.

USA, které se dříve prezentovaly jako garant světové stability, nyní podle kritiků otřásají základy mezinárodního řádu. Zatímco v domácí politice prezident s oblibou boří zavedené normy, nyní podobný přístup aplikuje i v globálním měřítku. Demokraté jeho vyjádření ostře odsoudili a někteří dokonce zpochybnili jeho způsobilost k výkonu funkce.

Kritika však tentokrát zazněla i z řad prezidentových spolustraníků, kteří za ním obvykle stojí. Například republikánský kongresman Austin Scott označil prezidentovy hrozby za kontraproduktivní. Také senátor Ron Johnson varoval, že realizace tak rozsáhlé bombardovací kampaně by byla obrovskou chybou, která odporuje americkým principům.

Bílý dům se pravděpodobně bude bránit argumentem, že zvolený nátlak přinesl své ovoce. Pro prezidenta, který se potýká s klesající popularitou a ekonomickými potížemi způsobenými drahými energiemi, je jakékoli uvolnění napětí vítané. Trump navíc prohlásil, že americká armáda již nyní splnila nebo dokonce překonala všechny své cíle.

Skutečný stav věcí je však komplikovanější, neboť osud íránského jaderného programu zůstává nejasný. Teherán má také stále vliv na své regionální spojence, jako jsou například povstalci v Jemenu. Íránský ministr zahraničí navíc uvedl, že USA akceptovaly rámec jejich vlastního desetibodového plánu, který zahrnuje stažení amerických vojsk a zrušení sankcí.