Trump není jako ostatní prezidenti. Dopadne i na něj kletba druhého funkčního období?

Z celkem 21 amerických prezidentů, kteří absolvovali druhý mandát, nikdo nezopakoval úspěch svého prvního. Výkon druhého období se pohyboval od nevýrazného až po katastrofální. Analytici to přičítají únavě prezidenta, nespokojenosti voličů i absenci dlouhodobé vize.

Trump však z této řady vybočuje. Podobně jako Cleveland se vrátil do úřadu po pauze, což z něj činí netradiční případ. A stejně jako Cleveland čelí riziku, že se historie bude opakovat – Clevelandovo druhé období v 90. letech 19. století skončilo katastrofálně. Jeho vysoká cla vyvolala globální krizi známou jako „Panika roku 1893“ s bezprecedentní nezaměstnaností, pádem burzy a masovou chudobou.

Trumpův současný styl vládnutí – rychlý a radikální – možná oslovuje voliče žádající akci za každou cenu. Jenže jak se ukazuje, jeho druhé období ho už přivádí do oblastí, proti nimž v minulosti brojil. Ze symbolického boje proti „kultuře“ a obchodní války se rýsuje možnost skutečné války – například na Blízkém východě. Jeho návrh zákona o infrastruktuře má stát biliony dolarů a mohl by vést k tomu, že část obyvatel – včetně republikánských voličů – přijde o Medicaid.

Zůstává otázkou, zda jeho nekompromisní styl zlomí nebo potvrdí prokletí druhého mandátu.

Dvoudobý limit zavedl v roce 1951 22. dodatek Ústavy USA. Měl zabránit tomu, aby se prezident stal „doživotním vládcem“ – tedy něčím jako králem. První prezidenti jako George Washington, James Madison či Thomas Jefferson odmítli třetí mandát právě ze strachu z koncentrované moci. Jefferson prohlásil, že každý prezident usilující o třetí funkční období by měl být odmítnut jako příliš ambiciózní.

Podle jedné historické fikce měla být „kletba“ uvalena samotným duchem George Washingtona na každého prezidenta, který překročí dvě funkční období. A skutečně – druhé mandáty většiny prezidentů byly bledším odrazem jejich prvního.

Například Eisenhower ukončil korejskou válku a vedl silné první období, ale druhý mandát poznamenaly rasové nepokoje a nutnost nasazení armády kvůli segregaci. Reagan měl za sebou pád Sovětského svazu a daňové škrty, ale poté ho oslabil skandál Írán-Contras a kompromisy ohledně daní.

Obama zavedl zdravotní reformu a sjednotil demokraty, ale po znovuzvolení přišli o Sněmovnu reprezentantů, Senát i nominaci do Nejvyššího soudu. V některých případech bylo druhé období přímo tragické: Lincoln byl zavražděn, Wilson selhal s Ligou národů a utrpěl mrtvici, Nixon rezignoval kvůli aféře Watergate a Clinton čelil impeachmentu kvůli aféře s Monicou Lewinsky.

Zatím je brzy hodnotit, jak dopadne druhý mandát Donalda Trumpa. Faktem je, že jeho popularita prudce klesla po bombardování Íránu a nasazení vojáků v Los Angeles. Nedávný průzkum YouGov ukázal, že většina Američanů jeho výkon v oblastech jako inflace, zaměstnanost, imigrace a bezpečnost hodnotí negativně.

Navzdory nepříznivému Kongresu a soudním překážkám se Trump snaží vládnout pomocí exekutivních nařízení s odkazem na „národní nouzi“. V některých případech mu pomohl Nejvyšší soud, který podpořil rozšíření výkonné moci – i když zatím neuznal jeho kontroverzní tvrzení z prvního mandátu, že podle Ústavy má jako prezident právo dělat „cokoli chce“.

Někteří jeho stoupenci mu navrhují Nobelovu cenu za mír. Sám vtipkoval o tom, zda je na Mount Rushmore místo pro další tvář. Ale bez hmatatelných výsledků zůstane jen u těch vtipů a spekulací.

Ať už se mu podaří prokletí druhého mandátu zlomit, nebo ne, jeho vládnutí opět přepisuje zažité normy – a historie bude hodnotit, zda k lepšímu, nebo horšímu.