Trump odstartoval válku, kterou Evropa nechtěla. Ukončením snahy o otevření Hormuzského průlivu ji hodil přes palubu

Hlavním problémem je faktické uzavření Hormuzského průlivu, kudy běžně proudí pětina světové ropy. Tato situace vyvolala nový energetický šok, na který Trump ve svém středečním projevu reagoval nečekanou výzvou. Prohlásil, že Evropané by si měli průliv „prostě vzít“, chránit ho a využívat pro své potřeby, přičemž Spojené státy jim v tom budou pouze „nápomocny“.

Prezidentův projev byl podle analytiků CNN plný rozporů. Na jednu stranu apeloval na Evropu, aby v sobě našla „odloženou odvahu“ a použila k uvolnění cesty sílu, vzápětí však tvrdil, že se vodní cesta po válce otevře „přirozeně“. Základní sdělení však zůstává jasné: udržení průlivu v provozu již není záležitostí Spojených států.

Richard Haass, emeritní prezident Rady pro zahraniční vztahy, tento přístup označil za novou doktrínu americké politiky na Blízkém východě. Zatímco staré pravidlo říkalo „kdo to rozbil, ten si to koupí“, Trump nyní spojencům vzkazuje opak: „My jsme to rozbili, ale vy to vlastníte.“ Evropa se tak ocitla v nezáviděníhodné pasti.

Bývalý americký velvyslanec při NATO Ivo Daalder upozornil, že Trump s partnery v alianci zahájení války vůbec nekonzultoval. Rozhodl se k útoku bez debaty s Kongresem, americkým lidem i spojenci. Nyní, po zhruba měsíci bojů, se podle Daaldera musí rozhodnout, zda konflikt dál vyhrotit a riskovat nekonečnou válku, nebo se z oblasti stáhnout.

I kdyby Trump našel způsob, jak vyhlásit vítězství a z bojů odejít, Evropě zůstanou na bedrech dvě vážné komplikace. První z nich je energetická krize, která přichází v době, kdy se kontinent ještě zcela nevzpamatoval z následků ruské invaze na Ukrajinu. Proces zbavování se závislosti na ruských surovinách byl bolestivý a nynější výpadek dodávek situaci dál zhoršuje.

Bruselský think-tank Bruegel varuje, že vysoká závislost EU na dovozu plynu povede k raketovému růstu cen. Jednotlivé státy by se mohly dostat do vzájemných aukčních válek o alternativní zdroje, včetně těch ze Spojených států. Tento tlak by mohl podkopat dosavadní jednotu unie v otázce bojkotu ruských fosilních paliv.

Už nyní se objevují trhliny v evropském postoji. Belgický premiér Bart De Wever nedávno vyzval k normalizaci vztahů s Ruskem, aby země opět získala přístup k levné energii. Ačkoliv byl za svá slova pokárán i vlastními ministry, podobné hlasy mohou s pokračující uzavírkou Hormuzského průlivu sílit a testovat odhodlání členských států EU.

Druhým, ještě zásadnějším důsledkem je rozpad vzájemné důvěry v rámci NATO. Trump vyjádřil hněv nad tím, že mu spojenci, kteří válku s Íránem označili za nelegální, nepřispěchali na pomoc. Ve středu dokonce naznačil, že kvůli vlažné reakci aliance zvažuje úplné vystoupení Spojených států z tohoto obranného svazku.

Podle Iva Daaldera je poškození vztahů již nyní téměř nevratné. Vojenské aliance stojí na důvěře, že v případě napadení přispěchají ostatní na pomoc. Po Trumpových krocích a výrocích je těžké si představit, že by se některá evropská země mohla v budoucnu na obranu ze strany USA skutečně stoprocentně spolehnout.

Evropští lídři se proto začínají stavět na odpor. Francouzský prezident Emmanuel Macron otevřeně kritizoval Trumpovu myšlenku na silové osvobození průlivu jako nereálnou. Zároveň poukázal na prezidentovu nekonzistentnost a v nezvykle ostré výtce uvedl, že seriózní státník nemůže jeden den popírat to, co tvrdil den předtím.

Důvěra, která přežila první rok Trumpova druhého funkčního období, se definitivně vytratila po jeho lednových hrozbách anexí Grónska. Tento moment, kdy jeden člen NATO naznačil možný útok na území jiného člena, změnil pohled Evropy na Spojené státy. Washington již v očích mnoha diplomatů přestal být spolehlivým partnerem.

Evropa nyní reaguje tím, že se snaží učinit americkou pomoc méně nezbytnou. Kontinent urychluje budování vlastního obranného průmyslu a zintenzivňuje přechod na obnovitelné zdroje energie. Cílem je snížit závislost na fosilních palivech, která chce Trump světu prodávat. Pokud USA nebudou stát při svých spojencích, Evropa se připravuje na to, aby to pro ni v budoucnu nepředstavovalo fatální problém.