Jak ebola dopadá na stomilionové Kongo? Lidem se mění život od základu

Epidemie propukla přibližně měsíc poté, co ministerstva zdravotnictví Konga a sousední Ugandy oficiálně oznámila výskyt viru, ačkoli se předpokládá, že se v populaci šířil nepozorovaně již dříve. Světová zdravotnická organizace vyhlásila stav ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu, protože nákazu způsobuje vzácný virus Bundibugyo, na který neexistuje schválená vakcína ani lék. Podle vládní zprávy ze dne 10. června si virus v Kongu vyžádal již 136 životů z 676 potvrzených případů a rozšířil se do tří nových zdravotních zón v provinciích Severní Kivu a Ituri. V Ugandě bylo k 6. červnu hlášeno 19 případů a dvě úmrtí.

Předchozí epidemie v této oblasti trvala od července 2018 do června 2020 a stala se s více než dvěma tisíci mrtvými druhou největší na světě. Současné modely amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí však varují, že nynější vlna by mohla překonat i nejhorší historickou epidemii z let 2014 až 2016 v západní Africe, kde zemřelo přes 11 tisíc lidí. Ebola, poprvé identifikovaná v roce 1976, se přenáší tělesnými tekutinami a způsobuje selhání orgánů a těžké krvácení.

Obyvatelé města Bunia již pociťují drsné ekonomické důsledky. Sylvie Guilaine musela kvůli riziku přenosu dotykem zavřít svůj obchod s použitým oblečením a nyní pracuje jako pomocná síla na stavbě nového léčebného centra, přičemž své pracovní oděvy doma preventivně desinfikuje bělidlem.

Řidič motocyklového taxi Yves Buakya si pro The Guardian stěžuje na prudký pokles výdělků, protože lidé odmítají sdílet motocykl a raději chodí pěšky. Sám se chrání ranní modlitbou a pitím odvaru z guajavových listů, ale vyzývá ostatní k dodržování hygieny. Richard Ngongo z letecké agentury hlásí prázdné pokladny kvůli zablokovaným letům v celém regionu, který sousedí s Ugandou a Jižním Súdánem.

Zdravotníci na východě země navíc bojují s kritickým nedostatkem ochranných pomůcek, což zhoršují uzavřené hranice s Ugandou a Rwandou a špatná bezpečnostní situace na dopravních trasách. Organizace Africa CDC uvedla, že do začátku června dorazila do postižených zemí pouhá čtvrtina potřebného materiálu, přičemž nákaza se potvrdila již u 34 zdravotníků a sedm z nich zemřelo. Lékaři v nemocnicích čelí přeplněným izolačním oddělením a dlouhým čekacím dobám na výsledky testů, které trvají až tři dny.

Situaci v komunitách komplikují dezinformace a nedůvěra. Mnoho obyvatel nevěří, že je virus skutečný, a přicházejí do nemocnic příliš pozdě, protože se spoléhají na tradiční léčitele. Mezi lidmi se šíří fámy, že ebolu si vymysleli sami zdravotníci, aby získali finanční prostředky, nebo že jde o otravu. Místní pracovníci se kvůli tomu potýkají s nepřátelstvím okolí, které bedlivě sleduje jejich majetkové poměry a obviňuje je z profitování na lidském neštěstí.