Americká rozvědka: Írán získal schopnost kdykoli zablokovat Hormuzský průliv

Tento posun v rovnováze sil přichází v době, kdy se v Ženevě chystá formální podpis rámcové dohody, která má vodní cestu plně otevřít a předcházet tak širším rozhovorům o íránském jaderném programu. Spojené státy musely s Íránem o uvolnění této cesty intenzivně vyjednávat, což podle zpravodajců pouze podtrhuje trvající vliv Teheránu. Jeden ze zdrojů situaci popsal tak, že Washington de facto přenechal Íránu kontrolu nad průlivem, což režimu poskytlo zbraň silnější, než jsou samotné jaderné kapacity.

Představitelé Bílého domu sice upozorňují, že Írán nebude moci čerpat žádné výhody z chystané dohody, pokud průliv nezůstane bezpečně průchodný. Podle oficiálních vyjádření budou Spojené státy omezovat svou vlastní námořní blokádu pouze v přímé úměře k tomu, jak bude Teherán obnovovat běžný provoz. Zástupci lodního průmyslu a experti na námořní dopravu jsou však skeptičtí a odhadují, že kvůli přetrvávající nejistotě a rizikům bude plná obnova dopravy trvat týdny až měsíce.

Hlavním důvodem, proč si Írán zachovává schopnost průliv kdykoli proměnit ve zbraň, je skutečnost, že během konfliktu nevyčerpal podstatnou část svého vojenského arzenálu. Disponuje stále obrovskými zásobami raket, dronů, odpalovacích zařízení a stovek rychlých člunů, které mohou klást námořní miny a napadat obchodní lodě. Teherán navíc dokázal obnovit svou vojensko-průmyslovou základnu mnohem rychleji, než americká strana předpokládala, a v zemi již byla zahájena nová produkce bezpilotních letounů.

Ačkoli se v mezinárodních kruzích diskutuje o tom, že by bezpečnost v průlivu po jeho otevření mohly zajišťovat spojenecké patroly, konkrétní podoba takového mechanismu zůstává nejasná. Prezident Donald Trump během setkání s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem na summitu G7 prohlásil, že průliv je již částečně přístupný a po pátečním podpisu memoranda o porozumění bude zcela volný a bez poplatků. Trump ovšem v podstatě nezmínil, jakým způsobem chce dohoda zabránit tomu, aby Írán v budoucnu podobný krok nezopakoval.

Zpravodajské analýzy navíc poukazují na existenci takzvané ekonomické jaderné opce, kterou má Teherán k dispozici pro případ, že by diplomatická jednání s USA zkolabovala. Írán by v takovém scénáři mohl instruovat jemenské Húsíovce, kteří jsou jeho hlavní zástupnou silou v oblasti, aby zablokovali průliv Báb al-Mandab spojující Rudé moře s Indickým oceánem. Souběžné uzavření obou těchto klíčových tepen světového obchodu by podle expertů vedlo k okamžitému kolapsu globálního hospodářství.

Podle zdrojů z americké administrativy byla celá situace způsobena fatálním geopolitickým omylem Trumpovy vlády, která při zahájení vojenských operací podcenila odhodlání Íránu k takto radikálnímu kroku. Američtí představitelé se původně domnívali, že zablokování průlivu by ekonomicky poškodilo samotný Írán víc než Spojené státy. Spoléhali také na diplomatický vliv Číny, která měla Teherán od uzavření cesty pro energetické suroviny odradit, což se však nestalo.

Americká armáda proto na počátku konfliktu upřednostnila údery na íránské vojenské cíle ve vnitrozemí, místo aby vyčlenila dostatečné kapacity k odstrašení sil v Hormuzském průlivu. Zpětně hodnotí vojenští plánovači ztrátu kontroly nad touto vodní cestou za největší strategickou chybu současné éry. Podle nich Írán přistoupil k bezprecedentní blokádě v reakci na Trumpova raná prohlášení, že cílem války je svržení tamního režimu, což Teherán vyhodnotil jako existenční hrozbu vyžadující maximální eskalaci.

V současné fázi Íránci své další kroky pečlivě kalkulují. Húsíjové v Jemenu prozatím upustili od masivních útoků na americká či evropská plavidla a omezili se na cílení lodí spojených s Izraelem, což ponechává prostor pro rozběhnutí jaderných rozhovorů. Zpravodajské komunity se však shodují na tom, že Írán z celého konfliktu vychází výrazně posílen, neboť si v praxi ověřil, že dokáže ochromit globální trhy, aniž by musel nasadit podstatnou část svých vojenských kapacit.