Proč Trump zastírá fakta o Hormuzském průlivu? Nehodí se mu růst cen před volbami

Trumpova vyjádření o absolutní kontrole a vyčištění průlivu od min narážejí na realitu v regionu. Americká námořní blokáda sice efektivně zastavila íránský námořní obchod a znemožnila provoz v íránských přístavech, nicméně celkový lodní provoz v Perském zálivu dosahuje pouze zlomku stavu před vypuknutím konfliktu. Namísto běžných přibližně sto dvaceti lodí denně proplouvá Hormuzským průlivem jen několik plavidel. Lodní společnosti se totiž obávají raketových a dronových útoků, které nadále ohrožují komerční dopravu a zvyšují náklady na pojištění.

Podle odborníků na námořní bezpečnost nelze hovořit o plné kontrole nad územím v momentě, kdy není možné garantovat bezpečnou plavbu pro civilní lodě. Írán využívá své geografické blízkosti k průlivu a k ohrožování dopravy nasazuje drony i menší plavidla. Zaznamenány byly desítky případů poškození lodí i jejich úplné ztráty. Íránská strana deklaruje, že průliv plně neotevře, dokud Spojené státy nesplní její podmínky.

Prostřednictvím narušení tranzitu ropy a zemního plynu má Írán k dispozici psychologickou a strategickou výhodu, jelikož dopady na globální energetický trh zvyšují tlak na americkou administrativu. Spojené státy sice disponují výraznou vojenskou a ekonomickou převahou včetně uvalených sankcí, avšak jejich síly v regionu čelí značnému vytížení. Analytici v této souvislosti upozorňují, že probíhající patová situace staví americkou stranu do složité pozice před nadcházejícími podzimními volbami.

Americká administrativa navíc tvrdí, že vývoz ropy z oblasti Blízkého východu se po válečném konfliktu vrátil k normálu. Ministr energetiky Chris Wright uvedl, že objem vyvážené suroviny dosáhl předválečné úrovně a v neděli ji dokonce překonal. Podle něj k tomu přispěla koordinovaná vojenská pomoc Spojených států a jejich arabských spojenců v Hormuzském průlivu spolu s maximálním využitím alternativních ropovodů. Tato tvrzení však narážejí na rozpor s pozorovanými daty o reálném námořním provozu v regionu.

Podle Wrighta se sedmidenní průměr průtoku ropy skrze Hormuzský průliv vyšplhal na téměř devět milionů barelů denně. Dalších pět až sedm milionů barelů denně má podle něj proudit přes ropovody a další exportní zařízení, která strategickou úžinu obcházejí. Celkový vývoz z regionu tak má dosahovat zhruba patnácti milionů barelů denně, přičemž během samotné neděle mělo Blízký východ opustit dokonce více než dvacet milionů barelů. Ministerstvo energetiky trvá na tom, že ve spolupráci s armádou disponuje nejpřesnějšími údaji o pohybu ropy.

Sledování námořní dopravy však nabízí podstatně odlišný obraz. Analytická společnost Kpler, která k mapování pohybu tankerů využívá satelitní snímky a transpondéry, zaznamenala v Hormuzském průlivu za celý minulý týden pouze 84 plavidel. Během zmíněné neděle proplulo úžinou pouhých devět lodí. Pro srovnání, před vypuknutím konfliktu procházelo průlivem běžně přes sto plavidel denně. Takto nízký počet lodí podle odborníků nemůže přepravit objemy ropy, které americká administrativa uvádí.

Odborníci z analytických společností podle CNN upozorňují, že rozpor mezi oficiálními prohlášeními a realitou na moři je neobhajitelný. Analýza banky JPMorgan odhaduje skutečný objem ropy opouštějící Hormuzský průliv na přibližně čtyři miliony barelů denně, což představuje méně než polovinu Wrightem uváděného čísla. Ani započtení plavidel se vypnutými transpondéry, které se snaží pohybovat utajeně, podle analytiků nepokrývá tak výrazný rozdíl v číslech.

Tvrzení o vysokém využití obchvatných ropovodů se naopak zdají být reálnější. Saúdskoarabský ropovod propojený s Červeným mořem dokázal přesměrovat až pět milionů barelů denně. Přestože v oblasti průlivu Báb al-Mandab přetrvávají hrozby ze strany íránských spojenců, provoz na této trase zůstává relativně stabilní. Regionální infrastruktura má však své fyzické limity a ani maximální kapacita ropovodů nestačí k dosažení celkových čísel prezentovaných Washingtonem.

Situaci na místě komplikuje trvající bezpečnostní riziko. Přestože prezident Donald Trump opakovaně prohlašuje, že Spojené státy mají Hormuzský průliv pod kontrolou, komerční plavidla vyžadují k průjezdu vojenský doprovod. Během konfliktu bylo napadeno více než šedesát lodí, přičemž si útoky vyžádaly oběti na životě i zranění mezi posádkami. Mnohé přepravní společnosti proto zdráhají vysílat své tankery do ohrožených vod bez absolutní jistoty bezpečného průjezdu.

Představitelé energetického trhu se domnívají, že cílem rétoriky americké administrativy je psychologické působení na trhy a snaha o stlačení cen ropy dolů. Trh sice na válečný šok reagoval relativně mírným růstem cen, to je však přisuzováno spíše celkovému poklesu globální poptávky a čerpání čínských zásob než plnému obnovení dodávek. Jednorázové výkyvy v provozu navíc podle analytiků nezaručují dlouhodobou stabilitu, pokud závisí na neustálém vojenském zajištění celé oblasti.