Trump stupňuje nátlak. Přejmenování jezera Ontario není jediný kontroverzní krok, který připravuje

V centru pozornosti se ocitlo Centrální středisko múzických umění Johna F. Kennedyho ve Washingtonu, kde se prezidentská administrativa dlouhodobě snaží získat plnou kontrolu nad jeho vedením i provozem. Právní zástupci prezidenta v soudních dokumentech varovali, že pokud soudy nezruší blokádu plánovaných rekonstrukcí a změn názvu budovy, může být celý komplex zbourán a nahrazen otevřeným amfiteátrem. Odborníci i kritici tento postup označují za snahu o odplatu poté, co soudní rozhodnutí potvrdila, že pravomoc k úpravám památníku náleží výhradně americkému Kongresu.

Snaha o ovládnutí kulturní instituce již vyvolala vlnu negativních dopadů na provoz samotného centra. V reakci na pokusy o přejmenování budovy a dosazení prezidentských spojenců do správní rady opustily své sídlo Washingtonská národní opera i Národní symfonický orchestr. Prodej vstupenek i soukromé dárcovství podle dostupných zpráv výrazně poklesly, přičemž spory vyvrcholily momentem, kdy musel být nápis s prezidentovým jménem na základě soudního příkazu zakryt zakrývací plachtou.

Vedle vnitropolitických sporů se prezidentská rétorika zaměřila také na sousední Kanadu v rámci vyostřujícího se obchodního konfliktu. Trump na sociálních sítích nadnesl návrh přejmenovat jezero Ontario, ležící na hranicích mezi oběma státy, na Americké jezero. Tento krok přichází v momentě, kdy kanadská vláda odmítá ustoupit americkým požadavkům v obchodních jednáních a zavedla odvetná cla na americké zboží.

Kritici podle CNN poukazují na to, že tyto provokativní návrhy slouží především jako odvedení pozornosti od závažnějších problémů, kterým země čelí. Spojené státy se potýkají s pokračujícím vojenským konfliktem v Íránu a vysokými životními náklady na potraviny, energie a bydlení. Stylizovaná gesta a spory o geografická či kulturní jména však prezidentovi pomáhají udržovat pozornost médií a mobilizovat jeho voličskou základnu proti tradičním elitám.

Provokační rétorika v oblasti zeměpisných názvů není v tomto funkčním období ojedinělá. Podobné kroky prezidentská administrativa použila již dříve při vyhlášení nového názvu pro Americký záliv nebo při úvahách o prohlášení Hormuzského průlivu za území pod správou Spojených států. Stejně tak dochází k systémovým změnám názvů vojenských základen, válečných lodí či přírodních památek, což administrativa prezentuje jako boj proti kulturnímu progresivismu.

Rozsáhlé stavební zásahy se nevyhýbají ani samotnému sídlu prezidenta ve Washingtonu. Demolice Východního křídla Bílého domu za účelem výstavby nového tanečního sálu čelí právním výzvám, které by mohly práce zastavit. Navrhovaný monumentální oblouk v hlavním městě pak mnohé architektonické i politické kruhy označují za projekt podléhající osobním ambicím současného šéfa Bílého domu.

Přestože soudní spory i zahraniční odpor komplikují realizaci mnoha z těchto záměrů, politická strategie založená na zpochybňování zavedených pořádků pokračuje. Střety s kulturními institucemi i mezinárodními partnery posilují prezidentovu image politického outsidera, který se nezastaví před žádnou zavedenou tradicí ani mezinárodní dohodou.