Trumpa k dohodě o Grónsku dotlačili poradci. Co je její náplní?

Podle amerických představitelů byl Trump ke zmírnění tónu dotlačen svými nejbližšími poradci i vojenským velením. Předseda sboru náčelníků štábů Dan Caine údajně prezidentovi předložil analýzu rizik spojených s použitím síly, což vedlo k rozhodnutí, že „vojenská varianta není na stole“. Trump v Davosu prohlásil, že Spojené státy jsou sice nezastavitelné, ale on osobně sílu použít nechce, pokud partneři přistoupí na jeho podmínky. Evropští diplomaté toto gesto vnímali s úlevou, i když s vědomím, že hrozba „budeme si to pamatovat“ stále visí ve vzduchu.

Jádrem nové dohody má být posílení americké vojenské přítomnosti na ostrově, zejména v souvislosti s ambiciózním projektem „Zlatá kopule“ (Golden Dome). Jde o Trumpem prosazovaný globální systém protiraketové obrany, jehož klíčové prvky by měly být umístěny právě v Grónsku. Prezident zdůraznil, že USA chtějí „totální přístup“ k území bez časového omezení a bez nutnosti platit dánské vládě jakékoli poplatky za pronájem, protože jde o otázku mezinárodní bezpečnosti.

Dánská premiérka Mette Frederiksenová sice uvítala deeskalaci napětí, ale okamžitě stanovila jasnou hranici: suverenita Grónska není předmětem jednání. Kodaň je ochotna diskutovat o investicích, ekonomické spolupráci a společné obraně v rámci NATO, ale odmítá jakýkoli model, který by znamenal prodej území nebo jeho postoupení Spojeným státům. Podobně se vyjádřili i grónští zástupci v dánském parlamentu, kteří trvají na principu „nic o nás bez nás“.

Trumpova rétorika v Davosu se nesla v duchu historických křivd. Před zaplněným sálem prohlásil, že USA Grónsko po druhé světové válce Dánsku „vrátily“ a byla to podle něj chyba. Dánsko označil za nevděčné a připomněl, že bez americké pomoci by Evropa během války padla. „Chceme jen kus ledu pro ochranu světa a oni nám ho nechtějí dát,“ stěžoval si prezident a dodal, že Dánsko jako malá země stejně nemá prostředky na to, aby tak obrovské území efektivně chránilo před ruským a čínským vlivem.

Analytici poukazují na to, že Trumpova taktika „maximálního tlaku“ sice vyvolala vlnu odporu, ale nakonec donutila NATO k rychlému jednání. Mark Rutte potvrdil, že aliance pod vedením USA urychlí budování bezpečnostní architektury v Arktidě, což by mohlo zahrnovat i vznik mise „Arctic Sentry“ po vzoru hlídek v Pobaltí. První výsledky této spolupráce by měly být patrné již v průběhu roku 2026.

I když trhy na odvolání cel reagovaly pozitivně, hluboká nedůvěra mezi Washingtonem a Bruselem přetrvává. Evropská unie již dříve varovala, že se nenechá vydírat, a Trumpovy kroky označila za podrývání stability mezinárodního obchodu. Pro mnohé lídry je Grónsko symbolem Trumpova transakčního přístupu k diplomacii, kde jsou i suverénní území spojenců vnímána jako komodity k prodeji.

V samotném Grónsku vyvolala tato diplomatická přetahovaná vlnu nejistoty. Místní úřady dokonce vydaly pro obyvatele příručku, jak se připravit na krizové situace, což vedlo k panickým nákupům základních potravin v hlavním městě Nuuku. Lidé se obávají, že se jejich domov stane pouhou šachovnicí v souboji velmocí, kde na jejich názoru nebude záležet.

Budoucnost „rámcové dohody“ nyní závisí na detailech, které budou v příštích týdnech ladit viceprezident JD Vance a ministr zahraničí Marco Rubio. Trump věří, že získá „vše, co chtěl, a to zadarmo“. Realita však bude pravděpodobně složitější, protože Dánsko i Grónsko jsou odhodlány bránit svou integritu i za cenu dalšího zhoršení vztahů s Bílým domem.

Jednání o Grónsku také ukázalo na Trumpův sklon k přehlížení faktů, když během svého projevu několikrát zaměnil Grónsko za Island. I přes tyto přešlapy zůstává jeho tlak na arktickou oblast prioritou, která může v roce 2026 definovat novou podobu transatlantické vazby. Pokud spojenci nenajdou způsob, jak uspokojit Trumpovu touhu po „kusu ledu“, může se krize kdykoliv vrátit v ještě ostřejší podobě.