Trumpova mocenská představa narazila na tvrdou realitu. Po Íránu se ho nezalekla ani Kanada

Írán již půl roku vzdoruje americkému tlaku v konfliktu, který Trump sice rozpoutal, ale nedokáže ho ukončit. Současně Kanada přerušila obchodní jednání s Washingtonem a premiér Mark Carney otevřeně prohlásil, že USA využívají ekonomickou integraci jako zbraň. Je paradoxem dnešní doby, že se Kanada jako jeden z nejvěrnějších spojenců nachází v obdobné ekonomické válce se Spojenými státy jako Írán, který patří mezi jejich největší nepřítele.

Americká administrativa v reakci na to vyhlásila ekonomický útok na globální finanční vazby Íránu. Ministr financí Scott Bessent přirovnal tuto snahu ke spojeneckému vylodění v Normandii za druhé světové války. Prezident Trump zároveň varoval na sociálních sítích, že Spojené státy budou vždy bohatší a silnější než Kanada, a vyzval k tomu, aby se kanadští představitelé podřídili.

Trumpovým cílem je dosáhnout výhodné obchodní dohody s Ottawou a zároveň způsobit pád íránského režimu. Cesta k těmto cílům je však nejistá, protože americký prezident v minulosti často ustoupil v momentě, kdy byly ekonomické následky jeho tlaku příliš vysoké. Dlouhodobý střet s Kanadou a Íránem by totiž mohl vést k odvetným opatřením, zvednout ceny energií a potravin pro americké spotřebitele a destabilizovat finanční trhy před nadcházejícími podzimními volbami.

V rámci tlaku na Teherán se Washington snaží odříznout Írán od globálního obchodu, což by mohlo devastovat tamní ekonomiku. Podle ekonomických expertů však sankce fungují pouze tehdy, pokud se k nim připojí většina světa. USA se snaží cílit například na banku Melli působící v Evropě, avšak předchozí odcizení spojenců americkou politikou možnost širší spolupráce komplikuje.

Slabinou americké strategie je také váhání ohledně postihu čínských bank, které zprostředkovávají obchod s íránskou ropou. Čína již varovala, že bude bránit své zájmy, a v minulosti ukázala, že může odpovědět například omezením vývozu vzácných kovů klíčových pro americký průmysl. Americká administrativa navíc nechce vyhrotit vztahy s Pekingem před plánovanou návštěvou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga.

Zatímco vůči čínským bankám postupují USA opatrně, obchodní spor s Kanadou doprovází ostrá rétorika z obou stran. Viceprezident JD Vance i ontarijský premiér Doug Ford si vyměnili řadu narážek, avšak Kanaďané vnímají celou situaci jako zásah do své suverenity. Starosta města Windsor Drew Dilkens upozornil na škody, které způsobil Trump svými výroky o tom, že by se Kanada měla stát 51. státem USA.

Jednání o obchodu ztroskotala mimo jiné na tom, že Washington požadoval změny v pravidlech pro dvojjazyčnost zboží a omezení možnosti Kanady uzavírat obchodní dohody se třetími zeměmi. Premiér Carney zdůraznil, že Kanada si nenechá diktovat svou budoucnost od žádného jiného národa. Povinné používání francouzštiny na obalech je pro Kanaďany důležitým symbolem národní a kulturní identity.

Z ekonomického hlediska by celní válka poškodila více Kanadu jakožto menší ekonomiku, avšak způsobené škody by pocítily i Spojené státy. Dlouhotrvající spor by mohl zdevastovat automobilový průmysl na obou stranách hranice. Kanadský bojkot amerického zboží by navíc mohl oslabit republikány v klíčových příhraničních státech, jako jsou Michigan a Maine, které budou rozhodovat o kontrole nad americkým Senátem.

Snaha prezidenta Trumpa o prosazení naprosté dominance tak ukazuje další rozměr politické moci. Pokud lidé cítí, že je ohrožena nezávislost a suverenita jejich země ze strany silnějšího souseda, jsou ochotni zaplatit téměř jakoukoli cenu, aby svou samostatnost obhájili.