Trumpova "největší dohoda v historii" se rozpadá. Nikdo s ní nechce mít nic společného

Plán vznikl po americké vojenské operaci ve Venezuele, při níž byl zajat prezident Nicolás Maduro a do čela země byla dosazena Delcy Rodríguezová. Následně Trump oznámil, že Pentagon získá přibližně třetinový podíl ve společnosti North American Blue Energy Partners. Tato soukromá firma působí ve venezuelském ropném sektoru a kontroluje ji kontroverzní podnikatel Alejandro Betancourt López. Americké ministerstvo zahraničí má podle dohody získat právo na nákup pětiny vytěžené ropy za výrobní ceny.

Jedním z hlavních problémů celého projektu je deklarovaná délka trvání kontraktu. Zatímco Trumpova administrativa hovořila o stoleté dohodě, venezuelské právo takto dlouhé koncese v ropném sektoru vůbec neumožňuje. Právní expert José Ignacio Hernández upozornil, že tamní zákony dovolují dohody na maximálně pětadvacet let. Výroky americké administrativy proto označil za pouhou propagandu, kterou nelze v praxi v navržené podobě realizovat.

Další zásadní překážkou je samotné zapojení amerického ministerstva obrany do vlastnické struktury soukromé firmy. Úřad pro strategický kapitál spadající pod Pentagon podle právních odborníků nemá ze zákona oprávnění držet majetkové podíly v soukromých společnostech. Z toho důvodu má podíl formálně převzít jiná složka Pentagonu zaměřená na průmyslovou základnu. Její zákonnou náplní je však pouze posilování amerického obranného průmyslu, nikoli podnikání v ropném sektoru.

Nejasnosti ohledně právního rámce a celková netransparentnost odrazují velké soukromé investory. Ředitel společnosti Exxon Darren Woods již dříve prohlásil, že Venezuela je za současných podmínkách pro investice zcela nevhodná. Nepotvrdila se ani tvrzení, že venezualská ropa v dohledné době pomůže doplnit americké strategické rezervy. Ty se dostaly na dlouhodobé minimum po předchozí americké invazi do Íránu.

Ústřední postavou celé dohody je šestačtyřicetiletý venezuelský podnikatel Alejandro Betancourt López. Tento vlastník ropné firmy disponuje rozsáhlými majetky v Evropě i ve Spojených státech a v minulosti využíval služeb právníka Rudyho Giulianiho. V minulosti čelil v USA civilním žalobám z korupce a praní špinavých peněz v souvislosti se zakázkami na stavbu elektráren. Betancourt však nebyl v žádném z těchto případů v USA oficiálně obviněn ani odsouzen.

Jeho finanční minulost v minulosti vyvolávala pochybnosti i u samotných venezuelských úřadů. Tamní činitelé si podle zjištění najali vyšetřovatele a hackery, aby prověřili původ jeho majetku. Hackeři se zřejmě nabourali do komunikace jeho právníků i účetních. Betancourtův právní zástupce Vel Freedman k tomu uvedl, že jeho klient nikdy nikomu neplatil úplatky a veškeré útoky souvisely s jeho opozičními postoji vůči Madurovu režimu.

Navzdory těmto kauzám se Betancourt stal klíčovým prostředníkem při jednáních mezi Washingtonem a Karakasem. Podle svého právníka zprostředkovával komunikaci mezi americkými představiteli a novou prozatímní vládou Delcy Rodríguezové. Obě strany se na něj spoléhaly, protože mezi nimi neexistoval jiný důvěryhodný kanál. Americký ministr zahraničí Marco Rubio jeho zapojení hájil s tím, že Betancourt má v ropném sektoru prokazatelné výsledky.

Řada diplomatů a analytiků zůstává vůči životaschopnosti celého projektu velmi skeptická. Bývalý americký diplomat John Feeley dohodu přirovnal ke slibované zdi na hranicích s Mexikem, kterou měla podle dřívějších tvrzení zaplatit mexická strana. Phil Gunson z organizace International Crisis Group potvrdil, že seriózní investory znepokojuje především nejasný právní status. Samotný Donald Trump jakoukoli kritiku odmítá a při svém vystoupení v OSN prohlásil, že kořist patří vítězi.