Trumpova propaganda jede na plné obrátky. Hegseth označil křehké příměří s Íránem za historické a drtivé vítězství

Odpoutání od válečného stavu může být jinde jen dočasné, přestože obě mocnosti mají silné motivy konflikt ukončit. Jejich veřejně deklarované pozice zůstávají hluboce rozdělené a nadcházející dva týdny ukážou, zda lze dosáhnout dohody mezi stranami, které si vzájemně absolutně nedůvěřují. Americký viceprezident JD Vance v této souvislosti realisticky zhodnotil situaci jako velmi křehké příměří, zatímco z obou táborů zaznívají mnohem bombastičtější tvrzení o vítězství.

Ministr obrany USA Pete Trum. Podle něj Írán jako přední státní sponzor terorismu prokázal naprostou neschopnost bránit své území i vlastní obyvatele. Podobně silná slova však znějí i z Teheránu, kde první viceprezident Mohammad Rezá Áref na sociálních sítích prohlásil, že svět přivítal nové mocenské centrum a právě začala éra Íránu.

Zatímco Trumpovi příznivci vidí za ochotou Íránu jednat drtivé škody způsobené americkými a izraelskými útoky, Íránci jsou přesvědčeni o opaku. Věří, že Spojené státy ke stolu přivedla jejich odolnost a schopnost nadále odpalovat balistické rakety či ovládat strategický Hormuzský průliv. Íránský desetibodový plán obsahuje požadavky, které budou pro Washington jen těžko stravitelné, včetně uznání vojenské kontroly nad průlivem, požadavku na reparace nebo uvolnění zmrazených aktiv.

Role Pákistánu jako zprostředkovatele v Islámábádu bude klíčová, ale už nyní je zřejmé, že válka nevratně mění podobu Blízkého východu. Původní cíle Trumpa a Netanjahua na svržení íránského režimu se nenaplnily. Namísto kolapsu, v který doufali i opozičníci uvnitř Íránu, se nyní režim stává plnohodnotným partnerem v jednáních, přestože Trump ještě před pár týdny požadoval jeho bezpodmínečnou kapitulaci.

Nová jednání v Pákistánu se budou muset vypořádat s tématy, která zůstala otevřená po přerušených rozhovorech v Ženevě, zejména s jaderným programem a zásobami obohaceného uranu. Zcela novým faktorem je však kontrola nad Hormuzským průlivem, který se pro Írán stal účinným nástrojem odstrašování. Teherán ukázal, že dokáže tuto cestu kdykoliv zablokovat a způsobit tak globální ekonomické škody.

Během příměří sice Írán povolí průjezd lodí, ale bude vyžadovat úzkou koordinaci se svou armádou. Je pravděpodobné, že tento režim bude chtít zachovat natrvalo a případně zavést poplatky za průjezd podobné těm v Suezském průplavu. Izrael, který nebyl součástí diplomacie vedoucí k příměří, zůstává nespokojený. Netanjahuovi kritici se obávají, že taktické úspěchy nepřinesly strategickou výhodu a že bezpečnost země byla kompromitována.

Do celého procesu se výrazně vložila Čína, což posiluje její vliv v regionu na úkor západních mocností. Trumpova agresivní rétorika navíc poškodila vztahy s partnery v Nato, zejména s Velkou Británií. Arabské státy Perského zálivu sice spojenectví s USA nepřeruší, ale začnou své bezpečnostní vazby k Americe přehodnocovat. Ve světě navíc vyvolaly hluboké obavy Trumpovy hrozby, které by mohly být považovány za válečné zločiny, včetně potenciálně genocidního útoku na celou civilizaci.