USA chtěly zabránit Íránu v zisku jaderné zbraně. Udělaly ale pravý opak, shodují se experti

Tento náboženský zákaz je však podle odborníků nyní minulostí. Trita Parsi z Quincyho institutu pro CNN uvedl, že se názor íránských elit i veřejnosti dramaticky posunul. Není se čemu divit – Írán byl v posledních měsících opakovaně bombardován dvěma jadernými mocnostmi, a to přímo uprostřed probíhajících diplomatických jednání. Chameneího strategie „strategické trpělivosti“ tak ztratila u zastánců tvrdé linie veškerý kredit.

V centru pozornosti nyní stojí Chameneího syn Mojtaba, který se stal novým nejvyšším vůdcem. Jeho pozice k jadernému arzenálu je zatím nejasná, jelikož se stále skrývá a na veřejnosti se neobjevuje. Íránský ministr zahraničí Abbás Araghčí připustil, že si není jistý politickým postojem nového lídra, a naznačil, že nezbývá než čekat, jaké názory Mojtaba nakonec projeví.

Zatímco politické vedení vyčkává, íránské revoluční gardy (IRGC) už dříve varovaly, že Teherán je připraven svou jadernou pozici změnit. Velitel odpovědný za ochranu jaderných zařízení Ahmad Haqtalab již v roce 2024 prohlásil, že odklon od dřívějších zásad je „pravděpodobný a představitelný“. S rostoucím vlivem gard v zemi se tato možnost stává stále reálnější.

Írán má k dispozici silné karty. V současnosti vlastní více než 400 kilogramů vysoce obohaceného uranu, což by při změně doktríny stačilo na výrobu několika jaderných zbraní. Uran, který je palivem pro jaderné elektrárny, se při vysokém stupni obohacení stává klíčovou složkou pro konstrukci bomby. Technicky je tedy země blíž k cíli než kdykoliv předtím.

Argumenty pro dřívější zdrženlivost se vytrácejí. Jak uvádí expert Sina Azodi, Írán se dříve obával útoků ze strany USA a Izraele, pokud by překročil jaderný práh. Jenže útoky stejně přišly, a to i na důležitá jaderná naleziště. Z pohledu Teheránu už tedy není co ztratit. Válka fundamentálně změnila vnímání bezpečnosti v zemi, která nyní absorbuje tvrdé údery.

Ve státní televizi se stále častěji objevují hlasy volající po tom, aby byl Írán po této válce uznán jako globální supervelmoc. Podle radikálních komentátorů k tomu vede jediná cesta – vlastnictví jaderných zbraní. Tato vnitřní poptávka po odvetě a silném odstrašení vytváří na nové vedení enormní tlak, aby Chameneího fatvu definitivně zrušilo.

Pokud by se Írán rozhodl jednat, mohl by se místo sofistikované rakety zaměřit na konstrukci jednoduššího jaderného zařízení. Taková „hrubá“ bomba by sice nebyla tak efektivní pro dálkové údery, ale její politická hodnota by byla obrovská. Sloužila by jako demonstrace síly a jasný vzkaz nepřátelům, že Írán disponuje schopností totální destrukce.

Otázkou však zůstává, zda by jaderná zbraň Íránu skutečně přinesla kýžené odstrašení. Odborníci upozorňují na obrovskou asymetrii – i kdyby Teherán vyrobil desítky hlavic, nemůže se rovnat arzenálu USA, který čítá tisíce zbraní. Íránská politika se navíc historicky soustředí spíše na regionální rivaly, jako je Izrael nebo Saúdská Arábie.

Právě Rijád pozorně sleduje každý krok Teheránu. Saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán již před lety jasně prohlásil, že pokud Írán vyvine jadernou bombu, Saúdská Arábie ho bude co nejrychleji následovat. Jaderné ambice Íránu by tak mohly spustit nebezpečné závody ve zbrojení napříč celým Blízkým východem, které by změnily globální bezpečnostní architekturu.