V pákistánském Islámábádu začaly mírové rozhovory mezi Íránem a USA

Islámábádské konferenční centrum se proměnilo v nedobytnou pevnost obklopenou několika prstenci ozbrojených složek. Celý prostor zdobí billboardy s vlajkami USA, Íránu a Pákistánu, které doplňuje nápis „Islamabad talks“. Pro Pákistán jde o výjimečný moment, kdy se po letech izolace ocitá v samotném srdci globální diplomacie jako klíčový mediátor, kterému důvěřují obě znepřátelené strany.

Americkou delegaci vede viceprezident JD Vance, který do Pákistánu dorazil v doprovodu zvláštního vyslance Steva Witkoffa a Jareda Kushnera. Jejich první kroky vedly k pákistánskému premiérovi Šehbázu Šarífovi. Ten vyjádřil naději, že tato jednání se stanou základním kamenem pro nastolení trvalého míru v regionu. S pákistánským premiérem se separátně sešli i zástupci Íránu, jejichž identita a detaily schůzky však zůstávají z bezpečnostních důvodů neveřejné.

Cesta k dohodě je však lemována extrémně složitými překážkami. Jedním z hlavních bodů sváru je osud íránských regionálních spojenců, tedy sítě známé jako „Osa odporu“. Izrael vnímá skupiny jako Hizballáh, Hamás či Húsíje za existenční hrozbu, kterou je třeba zcela vymýtit. Írán se sice potýká s hlubokou ekonomickou krizí a domácím tlakem na omezení výdajů na zahraniční dobrodružství, zatím však nic nenasvědčuje tomu, že by byl ochoten se svých strategických spojenců vzdát.

Dalším kritickým tématem jsou mezinárodní sankce. Teherán rezolutně požaduje jejich úplné zrušení jako součást jakékoli budoucí dohody. Předseda íránského parlamentu dokonce prohlásil, že Spojené státy musí uvolnit zmrazená íránská aktiva v hodnotě 120 miliard dolarů ještě předtím, než začnou samotná vyjednávání. Je však vysoce nepravděpodobné, že by administrativa Donalda Trumpa přistoupila na tak zásadní ústupek hned v úvodu rozhovorů.

Situaci v Islámábádu navíc komplikuje křehké příměří v Libanonu. Zatímco probíhají diplomatické schůzky, izraelské nálety na libanonské území pokračují a počet obětí roste. Írán označuje tyto útoky za hrubé porušení dohod, zatímco USA a Izrael tvrdí, že Libanon není součástí aktuálního ujednání o příměří s Íránem. Pákistánští mediátoři se snaží tyto interpretace sjednotit, aby zabránili kolapsu celého vyjednávacího procesu.

Zásadní spor se vede také o íránský jaderný program. Donald Trump loni tvrdil, že americké nálety íránské jaderné kapacity prakticky vyhladily, ovšem realita je složitější. Írán si stále udržuje zásoby vysoce obohaceného uranu ukrytého pod troskami zničených zařízení. Šéf MAAE Rafael Grossi varoval, že jaderné ambice Teheránu nemají vojenské řešení. USA nyní chtějí s Íránem spolupracovat na úplném odstranění „jaderného prachu“, což je požadavek, na který Teherán zatím reaguje vzdorovitě.

Pozornost vyjednavačů se upírá i k Hormuzskému průlivu, strategické tepně světového obchodu s ropou. Ten byl v důsledku války téměř paralyzován. Součástí podmínek současného dvoutýdenního příměří je zajištění bezpečného průjezdu lodí. Monitorovací týmy BBC Verify však zjistily, že provoz v průlivu je stále minimální. Panují vážné obavy, zda se Írán nepokusí zavést poplatky za průjezd, což by Washington vnímal jako nepřípustné vydírání.

Ekonomický rozměr rozhovorů je pro Írán klíčový. Země je na pokraji finančního zhroucení a uvolnění zmrazených miliard by pro režim znamenalo záchranné lano. Na druhé straně USA vnímají tyto prostředky jako nejsilnější páku, kterou na Teherán mají. Najít rovnováhu mezi ekonomickými ústupky a bezpečnostními zárukami bude pravděpodobně tím nejtěžším úkolem pro pákistánské diplomaty v následujících dnech.

Atmosféra v Islámábádu je napjatá, ale i přes obrovské rozdíly v postojích obou velmocí je cítit vědomí, že jiná cesta než diplomacie v tuto chvíli neexistuje. Pákistánský ministr vnitra Mohsin Naqvi, který se účastní doprovodných jednání, potvrdil, že všichni aktéři si uvědomují vysokou cenu případného neúspěchu. Svět nyní čeká na první oficiální komuniké, které by naznačilo, zda se nepřímé rozhovory mohou přeměnit v přímý dialog.