Válka s Íránem stojí USA astronomické částky

Pentagon sice zákonodárcům při uzavřeném briefingu přiznal výdaje přesahující 11 miliard, ale experti z Centra pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) upozorňují, že tato čísla jsou neúplná. Oficiální vládní údaje se totiž soustředí především na spotřebovanou munici a opomíjejí vedlejší, leč zásadní náklady. Do celkové bilance je nutné započítat také výdaje na přesuny jednotek, lékařskou péči o raněné nebo náhradu zničené letecké techniky.

Prvním hodinám operace „Epic Fury“, která byla zahájena 28. února, dominovaly ty nejdražší zbraně z amerického arzenálu. Rakety s plochou dráhou letu, balistické interceptory a sofistikované radarové systémy byly nasazovány v tempu, které začalo drasticky vyčerpávat strategické zásoby. Přestože armáda později přešla na levnější typy zbraní kratšího doletu, největší finanční a materiální škody byly napáchány právě v úvodu konfliktu.

Pro lepší představu o rozsahu těchto výdajů nabízí analýza srovnání s civilním sektorem. Částka 12,7 miliardy dolarů, kterou USA „propálily“ za necelý týden, by stačila na roční platy pro téměř polovinu všech amerických hasičů nebo na zajištění zdravotní péče pro téměř 700 tisíc veteránů. Stejné peníze by dokázaly financovat provoz veřejného bydlení pro 1,5 milionu domácností.

Konkrétním symbolem nákladnosti i ničivosti konfliktu se stala raketa Tomahawk. Jeden kus této zbraně stojí přibližně 3,5 milionu dolarů a během prvních šesti dnů jich americké síly odpálily přes tři sta. Ironií osudu a tragédií války zůstává, že jedna z těchto střel, jejíž cena odpovídá ročnímu platu desítek učitelů, zasáhla základní školu ve městě Mináb, kde připravila o život 175 dětí a pedagogů.

Kromě útočných operací, které stály odhadem 5,5 miliardy dolarů, tvoří obrovskou část rozpočtu obranné systémy. Írán na útoky odpověděl salvou 2 500 dronů a raket, což donutilo USA aktivovat drahé systémy protivzdušné obrany, jako je THAAD. Náklady na tyto interceptory se jen v úvodní fázi vyšplhaly na 5,7 miliardy dolarů, což potvrzuje, že obrana je v moderní válce stejně nákladná jako samotný útok.

Bílý dům i ústřední velení Centcom se zatím přímým dotazům na přesnou výši válečných výdajů vyhýbají a odkazují jeden na druhého. Mlčení oficiálních míst však nic nemění na tom, že rozpočtové dokumenty pro rok 2026 budou muset tyto výdaje dříve či později reflektovat. Válka, o jejíž nutnosti se vedou ostré politické spory, se tak stává obrovskou zátěží pro americké daňové poplatníky.

Na pozadí těchto čísel se odehrává humanitární katastrofa. Odhaduje se, že v celém Íránu bylo za první dva týdny zasaženo přes 15 tisíc cílů a o život přišlo více než 3 000 lidí. Strategický Hormuzský průliv zůstává fakticky uzavřen, což dusí světový obchod s ropou a dál zvyšuje ekonomický tlak na globální trhy. Finanční náklady USA jsou tak jen jednou z mnoha cen, které svět za tento konflikt platí.

Válka v Íránu se ukazuje být nejen vojenskou a diplomatickou výzvou, ale především ekonomickým černým otvorem. Každý den, kdy se nepodaří dosáhnout příměří, znamená pro americkou státní kasu ztrátu stovek milionů dolarů, které by jinak mohly směřovat do školství, zdravotnictví nebo infrastruktury.

Kritici války, mezi nimiž vyčnívá senátorka Elizabeth Warrenová, poukazují na bolestivý paradox: zatímco na bombardování Íránu se najde miliarda dolarů denně, miliony Američanů bojují s nedostatkem prostředků na základní zdravotní péči. Kongresmanka Diana DeGetteová dodala, že částka utracená za pouhých šest dní by stačila na vyřešení personální krize v americkém zdravotnictví vycvičením 100 000 nových sester.

Pokud bychom se podívali na to, co by se dalo za dosud utracených 12 miliard dolarů pořídit v civilním sektoru, seznam je ohromující. V oblasti zdravotnictví by tato suma dokázala pokrýt roční náklady na Medicaid pro přibližně 1,3 milionu Američanů. To je populace srovnatelná s velikostí Dallasu. Srovnání je o to citlivější, že republikáni v Kongresu nedávno odmítli prodloužení dotací na dostupné pojištění v rámci zákona ACA.

V otázce potravinové pomoci jsou čísla stejně působivá. Průměrná podpora v programu SNAP činí zhruba 2 100 dolarů na osobu ročně. Za peníze vyhozené do vzduchu v íránském konfliktu by tak mohlo 5,5 milionu Američanů dostávat jídlo po celý rok. Alternativně by tyto prostředky mohly financovat stovky milionů školních obědů a snídaní pro studenty po celých Spojených státech.

Krize bydlení je dalším tématem, kde by 12 miliard dolarů znamenalo obrovský rozdíl. Federální programy na podporu bydlení stojí průměrně 8 až 15 tisíc dolarů na domácnost ročně. Válečný rozpočet prvních dvou týdnů by tak dokázal zajistit důstojné bydlení pro 800 000 až 1,5 milionu Američanů s nízkými příjmy, případně by mohl přímo financovat výstavbu desítek tisíc nových sociálních bytů.

Pro milovníky přírody a historie je zajímavé srovnání s rozpočtem Správy národních parků (NPS). Tato agentura, která spravuje více než 400 památek a parků, hospodaří s ročním rozpočtem kolem 3,3 miliardy dolarů. Dosavadní výdaje na válku by tedy dokázaly financovat provoz celého systému národních parků po dobu delší než tři roky, včetně platů rangerů a údržby.

Rodiny s dětmi by jistě ocenily investici do předškolního vzdělávání. Průměrné náklady na péči o dítě nebo univerzální předškolní docházku se v USA pohybují kolem 13 000 dolarů ročně. Za 12 miliard dolarů by mohl stát zajistit roční péči pro 900 000 dětí, což by pro pracující rodiče znamenalo zásadní úlevu v jejich rodinných rozpočtech.

Ani vysokoškolští studenti nezůstávají stranou. Pellovy granty, které pomáhají studentům z chudších rodin s náklady na školné, mají maximální výši necelých 7 400 dolarů. Válečné výdaje by tak stačily na plné financování 1,6 milionu studentů na celý akademický rok. Pro mnohé z nich by to znamenalo rozdíl mezi získáním titulu a předčasným ukončením studia kvůli dluhům.

Personální krize ve školství a zdravotnictví je v USA chronickým problémem. Průměrný plat učitele na veřejné škole je asi 72 000 dolarů. Částka 12 miliard dolarů by dokázala zaplatit roční mzdu pro 166 000 učitelů, což odpovídá celému pedagogickému sboru státu Florida. Stejně tak by tyto peníze mohly financovat náročné vzdělání a klinický výcvik pro 120 000 nových zdravotních sester.

Donald Trump ve svém druhém funkčním období výrazně omezil zahraniční a humanitární pomoc. Ironií osudu je, že 12 miliard dolarů utracených za dva týdny v Íránu převyšuje veškeré škrty v humanitární pomoci, které prezident provedl. Tyto prostředky by dokázaly financovat současnou americkou humanitární pomoc ve světě po dobu téměř tří let.