Škola smyku: Poradíme, jak jízdu v zimě zvládnout

Školou smyku se obvykle nazývají kurzy pro řidiče, které vyučují umění zvládnout s autem smyk. Jiří Patera je jednatelem společnosti HCT, která tyto kurzy pořádá už přes dvacet let. Jen se ve skutečnosti jmenují "kurzy bezpečné jízdy" a obsahují toho více než jen to, jak si poradit se smykem. Co Jiří Patera doporučuje řidičům v tomto chladném zimním období? Ta nejdůležitější rada je podle něj jediná: Zpomal!

Pro koho se hodí škola smyku?

Naprosto jednoduše – pro každého. Já ctím Rakousko. Tam jsem v roce 1990 s kurzy začal, tam jsem se tu metodiku naučil. Předtím jsem dvacet let závodil, ale teprve tam mi to otevřelo oči. Ctím to, že každý, kdo si v Rakousku udělá řidičský průkaz, musí znovu do dvou let do kurzu bezpečné jízdy pro řidiče, aby dostal plnohodnotný řidičák. A já sám vidím na našich klientech, že škola smyku je naprosto pro každého.

Naši profesionálové, myslím tím třeba řidiče kamionů nebo autobusů, jsou dobří řidiči. Ovšem jako účastníci silničního provozu už pokulhávají. Je v nich pořád to, co v ostatních a zejména v mužích: agresivita a bezohlednost. A mnohdy ještě únava. Z téhle kombinace potom vznikají ty obrovské chyby.

Co v tom vašem kurzu řidiče naučíte?

Ve většině případů ti řidiči jezdí vlastním autem, takže ho při kurzu zároveň poznávají. Řidiče v kurzu čekají dvě hodiny teorie v učebně a na počítači. Tam řešíme také ty základy: sezení, ruce, nohy, dívání se kolem a správné brzdění.

Jaké je správné brzdění?

Základem je sezení. Abych mohl správně brzdit, musím správně sedět, abych měl nohu jako páku a mohl vyvinout plný brzdný tlak. Většina klientů brzdí málo, i když říkají, že brzdí naplno. My to ale poznáme a víme, že to tak není.

Co se tedy učí v kurzu dál?

Ještě zvládnutí smyku, ale to už je docela složité. Všechno, co jsem říkal, tedy ten posez, správné brzdění, rozhlížení se a smyk, to všechno se pak čtyři hodiny trénuje na těch speciálních plochách. Ty jsou natřené tmelem a stříká se na ně voda. Tak se dá učit jízda po sněhu a ledu i v létě.

Kolik takový kurz stojí?

U nás ve Vysokém Mýtě, kde fungujeme už dvanáct let, to stojí 3200 korun plus DPH. V Mostě, na tom nejlepším polygonu ve střední Evropě, kde vyučujeme osm let, to stojí 4200 korun plus DPH.

Je opravdu možné si z jedné lekce něco odnést nebo je třeba trénovat třeba každý rok aspoň jednou?

Já to řeknu trochu jinak. Po každém kurzu si ti lidé uvědomí, že toho neumějí tolik, co si mysleli. Zvlášť u brzdění nebo vyhýbání. Já jsem úplně spokojený, když jedou domů a řeknou mi: ´Pojedu pomalu, moc toho neumím.´ To je základ.

Pokud si lidé z kurzu zapamatují alespoň to brzdění auta, je to fajn. To se totiž mimochodem v autoškole vůbec neučí. Brzdit na suchu, na mokru, na sněhu, to vám tam nevysvětlí. Pokud je člověk v kurzu pilný, poslouchá a chce se něco naučit, tak si něco odnese. A už jen to, že po kurzu umí lépe brzdit a na silnici zpomalí, je poklad.

Máte nějaké shrnující univerzální doporučení, jak jezdit na sněhu a namrzlých silnicích?

Na namrzlých silnicích nejezdit. To je jediné doporučení. Nemůžu unést, když slyším, že někdo jel na ledu šedesátkou sedmdesátkou. Na ledu můžu jet rycholostí deset dvanáct kilometrů v hodině. Při vyšších rychlostech nezatočíte, nezabrzdíte. To na ledu prostě nejde. Pokud jsou tedy namrzlé silnice, říkám – zůstaňte doma, nikam nejezděte. Anebo úplně krokem.

Na vozovkách studených a zasněžených už se jezdit dá, protože adheze pneumatiky už tam je. Základním pravidlem je ale kvalitní zimní obutí. Doporučuju také zpomalit, zvětšit rozestupy a hodně se dívat kolem sebe, abych si kolem sebe připravil bezpečný prostor. My děláme kromě školy smyku, což je správněji řečeno kurz bezpečné jízdy, i kurzy defenzivní jízdy. Tam se nejprve tři hodiny diskutuje, kam mají řidiči jet, co v které situaci dělat, jak přijíždět ke křižovatce a kam všude se dívat. To pomáhá vytvořit takovou bezpečnou bublinu, do které jiná auta nepustím.

Jinými slovy, škola bezpečné jízdy pomáhá zvládnout krizovou situaci, do které se dostanu. Kurzy defenzivní jízdy řidičům radí, jak se do krizové situace vůbec nedostat, jak tomu předcházet. To je důležitější.

Fungoval by ten kurz defenzivní jízdy i proti pirátům Lacinovi nebo Trpišovskému?

Vždycky je to o hlavě toho člověka. Na takové lidi platí jediná věc – jednoznačné odebírání řidičských průkazů.

Co se tedy v tom defenzivním kurzu naučím?

To slovo defenzivní neznamená bázlivý nebo přikrčený. Naopak. Naučíte se přemýšlet o prostoru, do kterého jedete a všechno si připravovat včas. To je defenzivní myšlení. Tři hodiny je teorie a pak se ty poznatky ověřují v praxi. Podle německého autoklubu ADAC poznatky z těch defenzivních kurzů zůstávají v každém účastníkovi až šest nebo sedm měsíců. Kurzy bezpečné jízdy by se podle mě měly opakovat každý půlrok nebo rok. Teď těmi kurzy například budou povinně procházet všichni jezdci rallye.

Jak rychle se má jezdit teď v zimě?

Na to není jednoznačná odpověď. Záleží na tom, jakým jedete autem, jaké jste si zvolil pneumatiky, jaký jste řidič nebo jaké je počasí. Začnu třeba u těch pneumatik. Když postavíte auto na zem, silnice se každá z pneumatik dotýká plochou zhruba o velikosti dlaně. Tyhle čtyři plošky rozhodují o tom, jak se bude chovat vaše auto.

Když pneumatiky nakupujete, jsou na nich velké štítky, kde je brzdná dráha na mokru vyznačená písmeny A až G. A teď pozor. Pokud máte třeba audi a přikoupíte k tomu pneumatiky A, máte to nejlepší, co můžete mít. Ale když tam dáte pneumatiky B, můžete mít na stejném autě brzdnou dráhu delší o 3 až 6 metrů. A když budete chtít šetřit a vezmete si pneumatiky se štítkem E, zastavíte třeba o patnáct metrů dál. Jak vidíte, nelze tedy říct, jak rychle se má jezdit, protože bezpečně neznáte ani svoji brzdnou dráhu. A rozhodně ji neznáte u auta, co jede před vámi.

V tomto období doporučuju vyjet si z parkoviště nebo před dům, rozjet se, přidat plyn a zkusit povrch. Když to podhrábne a rozsvítí se kontrolky ESP nebo ASR, doporučuju zavolat do práce, že přijedu později, protože pojedu tramvají. V horším případě to člověka aspoň upozorní, že by měl jet opravdu pomalu. Řidič by si taky měl uvědomit, že jinak vypadá povrch silnice před křižovatkou nebo přechodem pro chodce, kde bývá sníh a led poměrně uklouzaný. I třeba nájezd nebo sjezd z dálnice má v tomhle počasí úplně jiný povrch než je o metr vedle. To všechno musí řidič vědět, zažít a vyzkoušet, aby mohl být dobrým řidičem. Obecné doporučení v tomto zimním období je jednoduché – zpomal!

Co je častější a horší – smyk přední nebo zadní nápravy?

Smyk se skoro vždycky týká přední nápravy. I BMW, porsche nebo mercedes, které mají náhon zadní nápravy, jsou dnes stavěné tak, že jim klouže přední náprava. Je to z toho důvodu, aby ta auta bourala předkem a nikoli bokem. Zepředu jste totiž výborně chráněný – máte zvedací kapoty, sklápěcí pedály a volanty, airbagy. Motor se vám při nárazu buď zvedá nebo zajíždí pod auto. Máte tam metr a půl dlouhou deformační zónu. A co máte z boku? Jenom tenké dveře.

Když tedy pojedu do zatáčky rychleji než snese auto a vozovka, tak to auto bude předkem směřovat po tečně ven. To vychýlení může nastat ve vyjetých kolejích, při zatáčení nebo brzdění.

Co je tedy horší, dostat smyk na předních kolech nebo na zadních?

Přední smyk je horší, protože se řidiči signalizuje méně a jeho zvládnutí je těžší. Zadním smykem jezdí závodníci. A úmyslně. Stačí točit volantem a lehce přidat. Tím zatlačí nápravu více do silnice a zastaví smyk. Amatér musí u zadního smyku sešlápnout spojku, protože musí rozpojit motor a kola.

Jak tedy vyrovnat přední smyk?

Typická situace – jedete do zatáčky a auto vám jede rovně. V tu chvíli musím okamžitě ubrat plyn. Tím zpomalím, změní se těžiště a auto se přitlačí více na předek. Přední kola lépe přilnou k vozovce a chtějí pak jet směrem, kterým mám volant. Dobrý řidič, řekněme mazák, kola dokáže na chvilku ještě srovnat do roviny a ona se pak lépe chytí. Pak teprve zatáčí. Důležité je, že řidič se po celou dobu musí dívat tam, kam hodlá jet, ne kam ho smyk táhne. To je to největší umění a platí to oba dva druhy smyků. Nedívat se, kam se řítím, ale kam se chci vyhýbat.