Ústavní soud rozhodl: Svoboda přišel o dům v Dejvicích

Verdikt nebyl v přehledu rozhodnutí Ústavního soudu doposud zveřejněn, Právo jeho text získalo od účastníků řízení. Podle soudu není Svobodova stížnost přípustná, protože nevyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv.

Svoboda tak podle Práva zjevně doplatil na vlastní procesní kličky, jimiž spor doprovázel. Politikovi totiž v očích veřejnosti i vlastních spolustraníků z KDU-ČSL veřejná tahanice o majetek s charitativními organizacemi škodila. Na jednu stranu proto vydával prohlášení, že při ukončí, zároveň ale činil právní kroky k jeho pokračování. Když u prvoinstančního Obvodního soudu pro Prahu 6 v listopadu 2009 spor prohrál, učinil veřejné prohlášení, že se proti rozsudku neodvolá a spor ukončí. Letos v březnu však zaslal soudu souhlas s odvoláním vedlejšího účastníka, jímž byl Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Když Svobodův krok vyšel najevo a vyvolal pobouření, vydal další veřejné prohlášení, že ze sporu odchází a svůj souhlas s odvoláním vedlejšího účastníka stáhl. Že ani tentokrát neměl v úmyslu proces ukončit, vyšlo najevo až po parlamentních volbách. Městský soud mezitím odvolání vedlejšího účastníka zamítl s tím, že stažení Svobodova souhlasu bere jako vyjádření nesouhlasu. Právě proti tomuto rozhodnutí směřovala Svobodova ústavní stížnost z 20. července. Argumentuje v ní tím, že souhlas s odvoláním sice stáhl, nevyjádřil však nesouhlas a odvolací řízení tak mělo proběhnout, píše Právo.

Pro verdikt Ústavního soudu bylo rozhodující, že se Svoboda sám neodvolal proti rozsudku obvodního soudu, který zamítl jeho žalobu napadající platnost závěti důchodkyně Marie Kaprálkové, jež odkázala dům a další majetek charitě, vyplývá z odůvodnění, které má Právo k dispozici.