ROZHOVOR: Komu chce Klasnová rozdat a komu brát zdaněním?

Jaký názor máte na poslanecké náhrady, které jsou určeny kupříkladu na cestování nebo ubytování zákonodárců?Myslím si, že skladba poslaneckého platu není úplně šťastná. Plat poslance se skládá z fixní částky a z poslaneckých náhrad, které jsou předmětem spekulací. Diskutuje se o tom, zda je poslanci využívají, nebo nevyužívají k tomu, k čemu jsou určeny, tedy například na dopravu či ubytování. Poslanci nemusejí odevzdávat faktury, neexistuje žádná kontrola. Podle mě by tedy bylo čistší, kdyby se poslanecký plat neskládal z dvou částí, ale byl to jeden balík, ze kterého by si poslanci hradili vše, co potřebují. Jsem ráda, že se Věcem veřejným, k velké nelibosti matadorů Poslanecké sněmovny, podařilo prosadit alespoň zdanění poslaneckých náhrad. Jsem také ráda, že jsem prosadila, aby poslanci už nejezdili zdarma hromadnou dopravou a nelétali zdarma domů. Nemělo to opodstatnění, protože zákonodárci, podle místa bydliště, pobírají fixní částku na cestování.Vy svými poslaneckými náhradami každý měsíc přispíváte především zařízením provozujícím sociální služby. Podle čeho si vybíráte, kam je dáváte?Byla jsem zvolena za Středočeský kraj, přispívám tedy tam. Většinou dostávám tipy od místních sdružení Věcí veřejných. Žádostí je občas víc, než kolik bych dokázala uspokojit, každý měsíc poskytuji většinou dvacet tisíc korun - středočeským zařízením od domovů seniorů, přes pomoc pro děti s handicapem až po útulky pro zvířata. Prostředky z mých poslaneckých náhrad jdou především na kompenzační nebo rehabilitační pomůcky. Kde jste například přispěla?Byla jsem třeba v Domově Mladá v Milovicích, kde žijí lidé s kombinovaným postižením, tedy mentálním a zdravotním. Jsou tam tříleté děti i pětašedesátiletí lidé, dokonce tam měli i devadesátiletou paní. Přispěla jsem tam na sprchové lůžko pro klienty, kteří jsou nepohybliví. Když jsem viděla, jak lůžko vypadá a že na něm vlastně nic moc není, a slyšela jsem, že běžná cena je kolem 80 tisíc, nevěřila jsem svým uším. Domovu Mladá se je podařilo pořídit levněji, „jen“ za 45 tisíc korun. V Domově pro seniory v Mníšku pod Brdy jsem zase přispěla na madla do sprch, aby byli senioři v bezpečí při osobní hygieně. V Příbrami jsem navštívila Centrum péče o handicapované Alka, kam jsem přispěla na elektrický zvedák pro klienty, kteří jen leží. Přispěla jsem i Praktické škole pro autistické děti v Kolíně, Zvířecí pohodě v Bzové nebo Dětskému domovu Ledce. Přispívala jsem i na dětské tábory a sportování. Třeba Dětský hospic v Malejovicích pořádá pravidelně letní tábor, úžasná paní z Cesty životem bez hranic v Kutné Hoře se zase stará o sportovní vyžití dětí po těžkých úrazech…Například sprchové lůžko je pro nepohyblivé lidi životně důležité. Když různá zařízení navštěvujete a přispíváte jim, přijde řeč i na to, že je alarmující, že podobné záležitosti nejsou automaticky hrazeny z veřejných prostředků?Bohužel, nedostatek peněz je největší bolest všech těchto zařízení. Opravdu mě překvapilo například to, jak jsou drahé kompenzační pomůcky. Problém je i to, kolik je schopna hradit pojišťovna a kolik si musí platit sám klient. Ve všech zařízeních, kde jsem byla, jsem narazila na úžasné lidi, kteří obětavě a za vskutku nízké platy pracují nejen pro své klienty, ale zvykli si na to, že od státu tolik peněz nedostanou, snaží se proto získávat peníze od sponzorů. Třeba již zmíněný Nadační fond Klíček, provozující Dětský hospic v Malejovicích, žije jen ze sponzorských darů. Provozovatelé dětských hospiců se mi svěřili, že mají v České republice problémy obecně, jsou zvláštně právně ukotveny. Bylo by podle nich dobré, kdyby to fungovalo třeba jako ve Velké Británii, kde hospice nežijí v nejistotě. Zaznamenala jsem i podněty k legislativním iniciativám, chci je probrat s našimi poslanci ze sociálního výboru.Uvítala byste, kdyby mohl být opět porcován takzvaný medvěd v rámci státního rozpočtu, ze kterého by bylo možné každoročně na podobná zařízení přispívat? Tyto stesky jsem neslyšela v zařízeních provozujících sociální služby, ale jen jednou ze strany jistého sportovního klubu, kam jsem peníze nedávala, jen jsem ho navštívila. Říkali mi tam, jak byli dříve spokojení, protože jim poslanci každoročně přihráli nějaké peníze. Osobně jsem proti porcování medvěda, za prvé si to nemůžeme dovolit, protože se snažíme být rozpočtově odpovědní, a za druhé to podle mě není koncepční, protože pochybuji, že by se dostávalo na opravdu potřebné projekty. Spíš by to dopadlo jako v minulosti, kdy poslanci peníze přihrávali na politicky líbivé projekty nebo různým kamarádíčkům.Nějakého systémového řešení je třeba. Zástupci krajů na nedávném zasedání sněmovního sociálního výboru varovali, že v návrhu státního rozpočtu pro příští rok chybí necelé tři miliardy na to, aby mohly být sociální služby vůbec provozovány, další více než miliarda chybí na platy tamních pracovníků… Budete ještě v rámci projednávání státního rozpočtu navrhovat nějaký přesun financí směrem k sociálním službám?Budeme o tom jednat. Nějaké návrhy za naši stranu asi podáme a domluvíme se, zda podpoříme i některé pozměňovací návrhy v tomto směru. Když jsem mluvila s ředitelem již zmíněného Domova Mladá v Milovicích, vyslovoval znepokojení nejen kvůli finanční situaci, ale i pro určité restrukturalizace, které nastanou po Novém roce, kdy začnou platit některé reformy z pera ministra práce a sociálních věcí Drábka, které jsme schválili. Je to těžké, na jednu stranu jsme si řekli, že musíme šetřit, na druhou stranu si ale myslím, že s prostředky vydávanými ze státního rozpočtu by se mělo nakládat rozumně, aby šly opravdu na tyto potřebné věci a omezily se jiné záležitosti…Vidíte nějaké systémové řešení?Systémové by bylo, kdyby si stát určil jasné priority, kam peníze půjdou, od toho by se pak odvíjela tvorba státního rozpočtu. Jsem stále spíše zastánkyní mírného progresivního zdanění fyzických osob nebo vyššího zdanění právnických osob (o 1 až 2 %) než sjednocování sazeb DPH. Státnímu rozpočtu by to přineslo dost peněz. Kdyby byla zavedena mírně progresivní daň třeba od čtyřnásobku nebo vícenásobku průměrné mzdy, vysokopříjmoví občané by byli schopni to unést a nedošlo by k jejich újmě. K demokratickému státu patří přece i sociální solidarita.