Devastace památek v Česku! Chybí dobrý zákon, zlobí se ombudsman

Legislativní stav ochrany historických památek je podle Seitlové tristní. "Ministři a ministryně kultury se střídají, nápravu vždy slíbí a nestane se nic," řekla zástupkyně ombudsmana. Situace se podle ní vyhrocuje. "Rychle nám přibývá stížností na to, že nefunkčnost systému stojí za nenávratným zničením některých památek," zdůraznila Seitlová.

Bolavým místem české legislativy je podle Seitlové především dvojkolejnost ochrany památek. "Vedle sebe existují dvě samostatné instituce - památkové ústavy a památkové úřady, které na stavební záměry a způsob péče o památky v mnoha případech nahlížejí zcela rozdílně," upozornila zástupkyně veřejného ochránce práv. Jedna instituce podle ní záměr vlastníka povolí, druhá zakáže, popsala častou praxi Seitlová.

Za zvlášť naléhavou pak považuje Seitlová nutnost vyřešit finanční kompenzace vlastníkům nemovitostí, nacházejících se na území památkových rezervací a zón za omezení jejich vlastnických práv. "Navzdory opakovaným doporučením ombudsmana poslanci dosud neodstranili nerovné postavení vlastníků objektů v památkových zónách oproti vlastníkům samotných památek," řekla Seitlová. Majitelé kulturních památek mají ze zákona právo na poskytnutí příspěvku na obnovu těchto staveb, zatímco vlastníci domů, které se nacházejí v historických zónách, ale samy nejsou památkami, nemají nárok na nic. "Jejich vlastnická práva jsou naopak omezena povinností respektovat požadavky orgánů státní péče.

Ochrana památek navíc v Česku není účinná. Úřady pouze přihlížejí situacím, kdy se vlastníci památky o ně nestarají. "Problém se nyní vyhrotil v řadě případů, při kterých se jednalo nebo jedná o záchranu významných objektů," řekla Seitlová. Typickým případem selhání úřadů je podle kanceláře veřejného ochránce práv zbourání zimního stadionu v Praze na Štvanici, chystaná demolice hotelu Jalta v Praze na Václavském náměstí nebo záměr bourání neorenesančního domu číslo 1502 v Revoluční ulici v Praze, na jehož místě má stát takzvaná Novomlýnská brána.

Seitlová zdůraznila, že pokud se stát o chráněný objekt nestará, musejí úřady přistoupit v zájmu ochrany památky k náhradnímu řešení a na vlastní náklady zajistit nezbytnou péči o ni. "Pak může náklady po vlastníkovi vymáhat," řekla Seitlová. Takový postup zvolily úřady v případě chráněné usedlosti ve Strachoticích na Znojemsku.

Jistým řešením tristního stavu péče o český kulturní odkaz by kromě změny zákonů bylo podle právníků kanceláře ombudsmana i sloučení obou památkářských institucí do jedné jediné, která by dvojkolejnost péče o památky odstranila.