Rath přišel s revoluční změnou: Ať prezident odvolává vládu!

Česká republika je parlamentní demokracie, takže její prezident má spíše reprezentativní funkci, než že by disponoval reálnou mocí. Jenomže od března nás v osobě Miloše Zemana čeká první přímo volený prezident, který se může ohánět velmi silným mandátem od voličů. Proto by mu někteří poslanci rádi dopřáli více pravomocí.

S velkorysou změnou Ústavy v tomto smyslu přišel David Rath, zvolený za sociální demokracii, toho času bez stranické příslušnosti a pobývající ve vazební věznici pro podezření z korupce. Chtěl by, aby se prezident stal vrcholným představitelem vlády a mohl ji také odvolat. To by se jistě Zemanovi líbilo, už teď koketuje s vágní formulací Ústavy, podle které mu extenzivní výklad dává právo ukončit život Nečasova kabinetu.

Podle Ratha by se měli zákonodárci od vlády úplně oddělit. Sebral by jim možnost hlasovat o nedůvěře, takže by sněmovna přišla o nástroj, kterým reguluje existenci kabinetu. Nadále by to byl pouze prezident, kdo by mohl vladaření utnout. Sněmovna by mohla nadále pouze odvolávat jednotlivé ministry. Nic by jí ovšem nebránilo, při dostatečné shodě, odstřelovat jednoho šéfa resortu po druhém. Tato třípětinová páka by neplatila na prezidenta.

Rath navrhuje, aby jednání vlády řídil přímo prezident, jemu by se také kabinet zodpovídal a on by jej navenek zastupoval. Krátce řečeno, premiérské pravomoci by přešly na hlavu státu a republika by se přiblížila prezidentské demokracii. Ministerského předsedu i ostatní členy vlády by si prezident jmenoval sám, nabyl by zákonodárné iniciativy. To znamená, že by sám mohl být autorem navrhovaných zákonů, což teď nemůže.

Naopak by prezidenta obral o právo jmenovat ústavní soudce, to by dělal Senát na návrh dolní komory, u obecných soudů naopak. Zemana také nepotěší navržené datum účinnosti, protože Rath s posíleném pozice počítá až pro příští hlavu státu. Pro nového prezidenta by taková změna znamenala také to, že by začal být zodpovědný z výkonu své funkce. Kdyby ho chtěl někdo popohánět například za amnestie, už by na hlavu státu nebyl krátký – samozřejmě až po skončení mandátu.

Podle Ratha by úprava vedla k větší vládní stabilitě, protože teď je závislá na (z)vůli jednotlivých poslanců. Když si například šest zákonodárců ze strany LIDEM dupne, že za hlasy pro restituce chce svůj poslanecký klub, bude to tak.

Zákon také obsahuje nepříznivou předpověď budoucnosti pro vládu, která bude za pět let u moci. Bylo by totiž nutné sladit trvání mandátu vlády (4 roky) a prezidenta (5 let). Proto by dle Ratha následující kabinet skončil spolu se zvolením prezidenta, ten by si najmenoval kabinet nový.

Vít Bárta (VV) také přišel s nápadem, jak upravit vztahy mezi vládou a prezidentem, ovšem zdaleka se nerozšoupl tak jako jeho kolega Rath, zato by nechal plody legislativního procesu užívat už Miloše Zemana.

Bárta navrhuje, aby hlava republiky jmenovala a odvolávala ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů, policejního prezidenta, nejvyššího státního zástupce, popřípadě ředitele dalších úřadů, kde má poslanec na mysli speciální protikorupční útvar, o jehož zřízení se uvažuje.

V současnosti podléhá GIBS premiérovi, policejní ředitel ministerstvu vnitra a nejvyšší státní zástupce resortu spravedlnosti. Podle Bárty by měly ale tyto složky spadat pod člověka s nejsilnějším voličským mandátem, tedy pod prezidenta.

"Prezident, zvolený v přímé volbě, má mít jako přímý představitel vůle národa silnější postavení v soustavě státní správy," domnívá se poslanec Bárta. Podle něj by u policie a prokurátorů působil jako pojistka před politikařením a stranickými vlivy.

Na šéfa GIBS, která dohlíží na právní chování uvnitř bezpečnostních sborů, by vypisoval výběrové řízení Senát, prezident by nejvýše dvakrát mohl říci, že mu uchazeč nevyhovuje a chce jiného.

Přestože vládní koalice se klíží a dávno už nehovoří jedním jazykem, není moc pravděpodobné, že by Rath a Bárta se svými návrhy uspěli. Nečasovský kabinet by sice mohl chtít zavařit budoucí vládě sociální demokracie tím, že by jí nadělil silnějšího prezidenta. Na druhou stranu pravicové strany jistě počítají s tím, že v parlamentních volbách ještě někdy zvítězí, takže nebudou chtít zhoršovat vlastní budoucí postavení.

Navíc oba návrhy zákona pocházejí z rukou opozičních poslanců. Rath z vazby vychrlil už osm novel nebo zákonů, vláda všechny obdařila negativním stanoviskem. Podobně jsou na tom i zákony z dílny Věcí veřejných. V obou případech jde o změnu Ústavy, takže by bylo zapotřebí třípětinové většiny poslanců i senátorů, aby k úpravě došlo.

Schůze sněmovny, která má oba návrhy na programu, začíná už v úterý 5. února.