V čem tkví síla populistů? Jejich protivníci se nepoučili, míní politolog a chválí Bidena

V roce 2017 spustil bývalý bankéř ze společnosti Goldman Sachs seznamovací aplikaci s názvem Hater, která párovala lidi podle toho, jak se protíná jejich kritika obsahu na sociálních sítích, připomíná Zakaria. Dodává, že projekt neměl dlouhého trvání.

"To nevěstí nic dobrého pro koalici, která se chystá zformovat novou izraelskou vládu, jelikož se zdá, že ji pojí téměř výhradně sdílená nenávist vůči stávajícímu premiérovi Banjaminu Natanjahuovi," píše politolog. Hovoří o nejpodivnější koalici v moderních politických dějinách, protože ji tvoří strany, které jsou napravo od Natanjahua, v politickém středu i nalevo, navíc se vůbec poprvé účastní i zástupci izraelských Arabů.

Autor komentáře si pokládá otázku, zda takto nesourodé uskupení může vydržet. Takovou možnost ve skutečnosti nevylučuje. Vysvětluje, že uvedené strany totiž pojí nejen osobní zášť vůči Netanjahuovi, ale skutečné obavy ze zneužívání moci a rozkladu izraelské demokracie, k nimž během jeho vlády dochází.

Netanjahu je obžalován ve třech korupčních kauzách, a to vrchním žalobcem, kterého sám vybral, připomíná Zakaria. Poukazuje, že pravicové subjekty, které dlouho tvořily premiérovi spojence, se s ním nyní rozešly kvůli znepokojení, kam směřuje demokracii v zemi.

"To ale neznamená, že se pravděpodobně ve velkém rozejdou s jeho politikou," pokračuje politolog. Upozorňuje, že levice v koalici není příliš silná a série posledních voleb naopak posílila krajní pravici, tudíž náboženští fundamentalisté a židovští osadníci jsou v Knesetu zastoupeni více než kdy předtím. 

Zakaria vidí paralelu s loňskými volbami ve Spojených státech, které sice přinesly odmítnutí Donalda Trumpa, avšak nikoliv trumpismu jako takového, jelikož republikáni klonící se právě k trumpistickému populismu ve skutečnosti posílili v dolní komoře Kongresu a někteří komentátoři označují výsledky Demokratické strany v souboji o křesla v zastupitelských orgánech jednotlivých států za "propastné".

Liberálové sice utratili desítky milionů dolarů, aby ovládli zastupitelské sbory v Arizoně, Severní Karolíně, Texasu či na Floridě, ale ty zůstaly pod republikánskou kontrolou, vyzdvihuje politolog. Za důsledek považuje to, že republikáni se nyní uchýlili k rozsáhlému překreslení volebních obvodů, což jim umožní udržet si moc po další dekádu.

"Populisté vládnou špatně téměř všude, kde jsou u moci, ale jejich hnutí neutrpěla jasné porážky," zdůrazňuje autor komentáře. Poukazuje, že Itálie má novou vládu pod vedením technokrata Maria Draghiho, který ovšem nemá mandát voličů, zatímco kanadský premiér Justin Trudeau a francouzský prezident Emmanuel Macron, dva antipopulističtí politici, kterým se zdánlivě dařilo, politicky oslabují - obliba Trudeaua klesla na 41 % a průzkumy ve Francii věští těsný prezidentský souboj mezi Macronem a krajně pravicovou kandidátkou Marine Le Penovou.  

Zakaria klade otázku, kterou se hluboce zabývá i levice a která zní, proč jsou populisté nadále tak silní. Mnozí věří, že zvolení Trumpa byla náhoda, jelikož jako celebrita dokázal zmanipulovat média, uvádí politolog. Připouští, že částečně to může být pravda, ale dodává, že daným způsobem nelze objasnit mnohem širší fenomén populismu.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Faktory, které vynesly populismus do popředí, jsou výrazně komplexnější a hlubší a představují novou politickou realitu, obává se Zakaria. Vysvětluje, že na důležitosti nabývají kulturní identita, odpor k přistěhovalectví, znepokojení z multikulturalismu a společenského liberalismu i hluboký třídní odpor ke vzdělaným elitám. Za příklad dává velký počet lidí, kteří odmítají očkování, protože nevěří lékařským a vládním elitám svých zemí.

"Jak se nejlépe vypořádat s populistickou pravicí? Zřejmě způsobem (amerického) prezidenta (Joe) Bidena," píše politolog. Konstatuje, že Biden se s populisty snaží jednat, ale zároveň prosazuje velké programy, které pomáhají lidem, tudíž ukazuje, že je schopen velkých věcí. Nezbývá než doufat, že činy budou mluvit hlasitěji než povyk populistů, naznačuje autor komentáře. 

Bidenova síla nicméně podle politologa pramení z toho, čím se nezabývá - vyhýbá se mnoha tématům "kulturních válek", a protože ví, že některé otázky, jako například reforma přistěhovalectví, mohou snadno vyvolat bouři, přistupuje k nim rozvážně a umírněně. Letitý stratég Demokratické strany James Carville ostatně na adresu prvních sta dní Bidena v úřadu prohlásil, že prezidentova nejlepší schopnost spočívá ve vyhýbání se salónní politice a jazyku, který má potenciál lidí znepřátelit, připomíná Zakaria. Doplňuje Carvilleův postřeh, že demokraté jsou velkou částí americké společnosti tradičně vnímáni jako městská arogantní strana, což ji stojí hodně hlasů a poškozuje její pověst.

Levice si užívá nedávná vítězství, ať už ve Spojených státech, nebo v Izraeli, připouští politolog. Soudí však, že pokud nevyvodí správné poučení a přecení své síly, její úspěch se může ukázat jako velmi dočasný.