Zemanovo vystoupení zapadá do dezinformačních příruček ruských zpravodajských služeb, říká Žantovský

Tvrdí, že nic, co řekne Miloš Zeman, už jej nemůže překvapit nebo zarazit. Podle ředitele Knihovny Václava Havla Michaela Žantovského, byla ale pobuřující promyšlenost a účelovost prezidentova projevu, který se týkal kauzy Vrbětic, konkrétně výbuchů muničních skladů z roku 2014, do nichž mohou být zapojeny ruské tajné služby GRU. „Jeho vystoupení by se mohlo vyučovat v dezinformačních příručkách ruských zpravodajských služeb: Není třeba tvrdit, že něco není pravda, zvláště když o tom svědčí důkazy. Stačí vrhnout na pravdu stín pochybností, temně spekulovat o alternativních verzích, a zbytek nechat na trollech, botech a řetězových e-mailech,“ praví. Spisovatel, tlumočník, psycholog, textař i politik míní, že hlava státu už dávno nehájí zájmy své země a viditelně slouží zájmům jiných zemí s nedemokratickými systémy. „Jde o to, že prezident se podle názoru celé řady kompetentních osobností dopouští velezrady a měl by být odvolán.“

Exporadce, tiskový tajemník i mluvčí Václava Havla soudí, že první polistopadová hlava státu by rozhodně vystoupila na obhajobu českých zájmů. „A proti snahám vycházet vstříc ruské snaze o oslabení našeho mezinárodního postavení a změnu naší zahraniční politiky.“ Žantovský v rozhovoru pro EuroZprávy.cz nepovažuje za vhodné prozrazovat, jak Václav Havel hodnotil v soukromí Miloše Zemana. „Ale není žádné tajemství, že měl vyšší mínění o Zemanových politických schopnostech než o jeho charakteru.“

Bývalý ambasador v Izraeli, USA a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska říká, že mezi diplomaty není vyhošťování, k němuž po vrbětické aféře došlo, příliš oblíbeným nástrojem. „Protože se může dotknout i jich samých. V tomto případě však nejde jen o vyhošťování, ale o vyrovnání dlouhodobého nepoměru v počtech diplomatického personálu na obou stranách. To je zcela odůvodněné,“ konstatuje Michael Žantovský a k celé kauze dodává. „Samozřejmě máme dlouhodobý zájem na dobrých vztazích s Ruskem jako velkou a důležitou zemí. Za Putinovy vlády to ale asi není možné.“

Pane Žantovský, je reálné, aby Senát Parlamentu České republiky podal ústavní žalobu na prezidenta republiky Miloše Zemana ve věci podezření z velezrady, a to ohledně jeho výroků v kauze Vrbětice, jak požaduje petice, pod níž jste mimo jiné podepsán i Vy?

Reálné je to určitě. Senát již jednou ústavní žalobu na prezidenta podal a to z důvodů, které byly méně závažné, i když opodstatněné. Tím spíše by tak měl postupovat i tentokrát. (V červenci 2019 senátoři podpořili ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana kvůli hrubému porušování Ústavy – pozn. red.)

Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský v úterý pro EuroZprávy.cz prohlásil: „Myslím si, že z nedělního projevu se velezrada bude těžko prokazovat. Kdyby do České republiky Miloš Zeman pozval ruské tanky, pak není co řešit a jednalo by se o stoprocentní velezradu. Ale takto pochybuji, že by se záměr podařilo prosadit, ačkoli nejsem sympatizantem Miloše Zemana.“ Neobáváte se, že nemáte dostatek důkazů pro obvinění z velezrady?

Podle Ústavy České republiky je velezradou “jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu”. Sedmnáctého dubna vystoupili na náhle svolané tiskové konferenci premiér Babiš a vicepremiér Hamáček s informací, že za výbuchy ve Vrběticích stáli agenti ruské vojenské zpravodajské služby GRU. Zmíněné jednání, které mělo za oběť dva lidské životy, je z hlediska našeho i mezinárodního práva flagrantním útokem proti svrchovanosti českého státu. Z tohoto důvodu a pouze z tohoto důvodu rozhodl Jan Hamáček ve funkci ministra zahraničí o vypovězení osmnácti příslušníků ruských zpravodajských služeb. Jestliže prezident o osm dní později vystoupí s prohlášením, že se jedná jen o jednu ze dvou možných verzí celého případu, že k výbuchu mohlo dojít neopatrnou manipulací a že celá věc není uzavřena, pak tím přímo zpochybňuje prohlášení vládních představitelů a opatření, která přijali, čímž se dopouští jednání směřujícího proti svrchovanosti republiky. Exekutivní rozhodnutí a zahraniční politika nepatří do ústavních kompetencí prezidenta, ale vlády a ministra zahraničí.

O protiústavním jednání prezidenta v této věci nemůže být podle mého názoru pochybností. Během svého nedělního vystoupení se však Zeman nejspíš dopustil i velezrádného jednání ve stádiu přípravy, když prohlásil, že by nerozpustil Poslaneckou sněmovnou, ani kdyby se na tom sama usnesla třípětinovou většinou hlasů. Odstavec (2) článek 35 ústavy však říká: “Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.” Toto znění neumožňuje žádný jiný výklad. Pokud prezident sám vyjadřuje svůj úmysl se jím neřídit, může se tím podle Ústavy dopouštět velezrady v podobě “hrubého porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku” ve stadiu přípravy.

Co bylo impulsem, aby petice požadující žalobu z velezrady vznikla?

Obrátili se na mě podobně smýšlející přátelé, ale měl jsem za to, že Senát by měl v této věci jednat i sám.

Která část pasáže vás z nedělního Zemanova projevu nejvíce jako bývalého diplomata i občana zarazila, až rozhněvala?

Nic, co řekne prezident Zeman, už mě nemůže překvapit nebo zarazit. Ale pobuřující byla do očí bijící promyšlenost a účelovost jeho projevu. Nešlo o “nepřipravený” nebo pomýlený výstup, jak se z důvodů, které chápu, snaží naznačovat morálně zhroucený ministr Hamáček, a z důvodů, které nechápu, i jindy seriózní média. Naopak, prezident vyčkával celý týden, takže měl čas promýšlet a cizelovat každou formulaci i každé slovo. Jeho vystoupení by se mohlo vyučovat v dezinformačních příručkách ruských zpravodajských služeb: Není třeba tvrdit, že něco není pravda, zvláště když o tom svědčí důkazy. Stačí vrhnout na pravdu stín pochybností, temně spekulovat o alternativních verzích, a zbytek nechat na trollech, botech a řetězových e-mailech. Naprosto stejně postupovaly ruské zpravodajské služby v případě otravy Sergeje Skripala a jeho dcery v Salisbury v roce 2018 či v případě sestřelení letadla malajsijské letecké společnosti ruskou raketou Buk nad Ukrajinou v roce 2014. Není žádná náhoda, že během několika hodin po Zemanově vystoupení už jeho “verzi” vytrubovala do světa mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová a po ní další čelní představitelé Putinova režimu. Prezident účinně podvrátil důvěryhodnost tuzemské diplomacie a českého státu. Tomu se všude na světě říká velezrada.

Jste ředitelem Knihovny Václava Havla, jemuž jste dělal poradce i mluvčího. Pokud by pan prezident ještě žil, jak se domníváte, že by Zemanův postoj komentoval?

Prezident Havel se snažil veřejně nekomentovat práci svého nástupce. Ale rozhodně by vystoupil na obhajobu českých zájmů a proti snahám vycházet vstříc ruské snaze o oslabení našeho mezinárodního postavení a změnu naší zahraniční politiky.

Václava Havla jste znal velmi dobře. Co si o Miloši Zemanovi myslel?

Opět bych nepovažoval za vhodné prozrazovat, jak Václav Havel hodnotil v soukromí Miloše Zemana. Ale není žádné tajemství, že měl vyšší mínění o Zemanových politických schopnostech než o jeho charakteru.

Není paradoxem, že v roce, kdy si připomínáme třicetileté výročí odsunu sovětských okupačních vojsk z tehdejšího Československa, se prezident země veřejně postaví na stranu Ruské federace, nástupce Sovětského svazu?

Prezident České republiky už dávno nehájí zájmy své země a viditelně slouží zájmům jiných zemí s nedemokratickými systémy.

Právě po odsunu vojsk bývalí představitelé státu říkali, že se pokusí udělat tlustou čáru za minulostí a zkusí naše vztahy s velmocí budovat na principech svrchovanosti, přátelské a pozitivní. V nedávném rozhovoru pro iRozhlas.cz ale Michael Kocáb, jeden z čelních autorů petice a muž, jenž nese hlavní zásluhu na vyhoštění okupantů, uvedl: „Usilovat teď o vynikající vztahy a přehlédnout, že na našem území Rusko podniklo ozbrojený útok, vojensky organizovaný, proti našemu muničnímu skladu, našim lidem a přírodě – tam mohlo umřít daleko více lidí – to nemůžeme pominout.“ Souzníte s jeho názorem?

Samozřejmě máme dlouhodobý zájem na dobrých vztazích s Ruskem jako velkou a důležitou zemí. Za Putinovy vlády to ale asi není možné.

Jak se jako bývalý velvyslanec, který byl ambasadorem v Izraeli, USA a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, díváte na vyhošťování sboru na obou stranách?

Mezi diplomaty není vyhošťování příliš oblíbeným nástrojem, protože se může dotknout i jich samých. V tomto případě však nejde jen o vyhošťování, ale o vyrovnání dlouhodobého nepoměru v počtech diplomatického personálu na obou stranách. To je zcela odůvodněné.

Vím, že diplomaté volí opatrnou rétoriku. Přesto bych se vás jednoznačně zeptal, zda se za současného prezidenta stydíte?

Nejde o opatrnost. Emotivní výrazy a nadávky jen přilévají oleje do ohně a neslouží žádnému věcnému účelu, kromě toho, že si člověk uleví. A ulevit si mohu ve sprše. Jde o to, že prezident se podle názoru celé řady kompetentních osobností dopouští velezrady a měl by být odvolán.

Blíží se mistrovství světa v ledním hokeji, které se odehraje v lotyšské Rize. A do šampionátu česká reprezentace vstoupí 21. května právě zápasem s Ruskem. Komentátor České televize Robert Záruba v nedávném rozhovoru pro EuroZprávy.cz řekl, že žádný jiný sport u nás neodráží dějiny země jako lední hokej. „Stačí si některé mezníky zmapovat, a to od roku 1908, boje za sebeurčení, přes hajlování Němců v roce 1938 při společném zápase v Praze na Štvanici, zatčení hokejového mužstva v roce 1950, až po rok 1969, kdy se dvě vítězství nad SSSR brala jako pomsta za okupaci v roce 1968, a s ním spojený útok na Aeroflot. A do výčtu se dají zahrnout i zápasy se sbornou v sedmdesátých letech, Nagano 1998, všechny tyto turnaje kopírují dějiny naší země,“ uvedl. Myslíte si, že se vrbětická kauza promítne i do zmiňovaného zápasu s Rusy na mistrovství světa?

Myslím si, že za třicet let demokracie už bychom měli mít dost sebevědomí na to, abychom nepromítali pocity napadení a křivdy do sportovních zápasů. Samozřejmě budu fandit našim, ale ne kvůli Vrběticím.